Co trápí naše čtenářky: Ve výchově nejsem spravedlivá!
Na otázky odpovídá psycholožka Alex Hrouzková!
Mám dvě už téměř dospělé děti. Sedmnáctiletý syn nemá příliš mnoho zájmů, a tak většinu času tráví doma. Starší dvacetiletá dcera je naopak velmi pracovitá. Kromě brigády také sportuje a chodí na vyšší odbornou školu. Doma se tedy příliš neukazuje, a já tak nemám tolik příležitostí s ní mluvit nejen o tom, jak se má, ale třeba i o tom, co ji trápí. Syn za mnou pokaždé chodí pro peníze, když se jde někam bavit. Dcera si naopak už skoro rok o žádné kapesné neřekla. Začínám mít výčitky, že synovi nadržuji. Na druhou stranu je ale v rodině jediný, který si se mnou ještě ochotně povídá.
Alžběta (48), Mariánské Lázně
„Alžběto, je naprosto běžné, že každé dítě je jiné. A je pak samozřejmé, že každé dítě vám může přinášet něco jiného a stejně tak se vy ke každému dítěti můžete chovat odlišně. Je však důležité, abyste si uvědomila, co každému z dětí chcete dávat, abyste cítila, že je to podle vás správně. Ceníte si toho, že je dcera samostatná? Pak ji za to klidně pochvalte a zároveň se jí můžete zeptat, co pro ni třeba můžete udělat nebo co jí i případně koupit. Nebo cítíte, že synovi dáváte více, než je nutné? Pak je mu potřeba říci, že mu nemůžete dávat tolik, protože potřebujete peníze třeba na něco jiného. Když si budete jistá svými názory na odměňování dětí, zmizí i výčitky svědomí.“