Očima psycholožky: Jak reaguje člověk a jeho partner, když se dozví o vážné nemoci?
Na otázky odpovídá psycholožka Alex Hrouzková.
Co prožívá člověk, když se poprvé dozví, že trpí smrtelnou nemocí?
„Reakce lidí, kteří se dovědí nepříznivou diagnózu, se různí, u většiny se v první fázi objeví popření. Člověk je v šoku a odmítá danou situaci přijmout. Přesvědčuje se, že se cítí dobře, že výsledky nevyšly správně, že tak hrozné to určitě není... Následovat může hněv – na osud či boha, pocity nespravedlnosti, třeba i závisti vůči zdravým lidem, dále se mohou objevit pocity deprese, beznaděje, které se střídají s pocity naděje, síly, víry v uzdravení. Člověk se může začít modlit, slibovat, že když se uzdraví, bude například žít lépe. Všechny tyto pocity se mohou střídat a v různém pořadí vracet, nebo převládne pouze některý z nich.“
Jak zasáhne tato informace jeho partnera, který už jednoho partnera ztratil? Co udělá s jeho psychikou?
„Reakce partnerů se také různí, vždy záleží na psychické odolnosti, na životních zkušenostech a na vztahu, který mezi sebou partneři mají. Jsou páry, kde se zdravý partner psychicky zhroutí a nepříznivou diagnózu svého
partnera nese mnohem hůře než sám nemocný. Jiní partneři dokážou zmobilizovat své síly a být svým polovičkám oporou.“
Jak by se partner nemocného měl chovat, aby mu byl oporou?
„Lidem prožívajícím těžké chvíle pomáhá kvalitní vztah s někým druhým, s kým mohou sdílet své pocity, dělit se o své myšlenky. Není ale dobré nemocného nepřiměřeně povzbuzovat a bránit mu v prožití i smutných či zlostných pocitů. Je potřeba citlivě vnímat, o čem potřebuje hovořit, a to vše s ním sdílet. Zároveň ho nenutíme povídat, pokud se mu nechce. Pro nemocného je důležité, že s ním i v těžkých chvílích jsme a dovolíme mu být »opravdový«. Pak může dojít k postupnému smíření se s realitou, k psychickému uvolnění, nalezení určitého klidu.“