Očima psycholožky: Proč ženy neodcházejí od násilníků a nechají se týrat?
Otázku vztahů a týrání rozebírá psycholožka Alex Hrouzková.
Proč někteří muži psychicky či fyzicky týrají svoji exmanželku i po rozvodu?
„Mužům, kteří řeší svou duševní nepohodu tím, že psychicky nebo fyzicky týrají své okolí, je jedno, zda je žena jejich partnerka, manželka nebo exmanželka. Pro ně to je žena, řekněme v dosahu pro »ránu, která nepadne vedle«. Bylo by naivní myslet si, že tím, že se žena s agresorem rozvede,
zastaví jeho sklony k agresivitě. Muž, který nechce sám se svou agresivitou něco dělat (např. formou psychoterapie), bude celoživotně týrat ženy, co jsou mu nejblíž. Jednak jsou »po ruce« a jednak si na ně nejsnadněji může přenášet své »vzteky«. To, že své pocity vzteku i jiné nelibosti přenášíme na partnera, je běžná věc, která se čas od času děje ve většině párů. Je to i častá, byť nevědomá, příčina partnerských hádek.“
Nakolik je těžké si vyjít vstříc, bydlí-li exmanželé pod jednou střechou?
„Žít po rozvodu pod jednou střechou je náročné i pro expartnery, mající nekonfliktní povahu. Pohled na bývalého či bývalku krátce po rozvodu vždy jitří emoce, ať už je to lítost, smutek, vztek, či přetrvávající láska a naděje jednoho z expartnerů vůči tomu druhému. Rozvod je potřeba si odžít, po rozvodu je nezbytné začít novou životní etapu. V přítomnosti expartnera je to ale nemožné. Pozornost chtě nechtě bude směřována k němu.“
Proč žena raději neodejde od násilnického exmanžela pryč, i když dům nebo byt patří z větší části jí?
„Vyskytuje-li se ve vztahu týrání, není to problém pouze agresora. Je to stejný problém na straně oběti, která se nechá týrat, opakovaně odpouští agresorovi výlevy vzteku, když jí poté projeví lásku. Ženy často nechtějí opustit agresora, protože jim vztah s ním i přes jeho výpady dává něco, proč
chtějí setrvat. Život s násilníkem a každý jeho »milejší« projev pak převáží nad životem bez něj.“