Král komiků Vlasta Burian (†70) byl v soukromí melancholický a náladový!
Na kolena ho srazila lidská závist. Vlasta Burian (†70) byl nejpopulárnějším hercem první republiky, ale i nezapomenutelným Králem komiků. Všichni ho milovali, jeho divadlo praskalo ve švech, za filmy dostával desetkrát takové honoráře jako kolegové. Jenže pak přišlo nepravdivé nařčení z kolaborace s nacisty, soud a vězení, ze kterého ho nedostala ani přímluva od Jana Masaryka. A ti, co mu dříve tleskali, mu najednou nemohli přijít na jméno.
Josef Vlastimil Burian pocházel z Liberce, kde jeho otec Antonín pracoval jako krejčí. Herec měl ještě nevlastní sestru Žofii, kterou měla jeho maminka Marie z předchozího manželství. Z Liberce se rodina přestěhovala na pražský Žižkov, když bylo Burianovi deset let. Jeho tatínek, který pak pracoval jako úředník a vybíral potravinové daně, vodil svého syna pravidelně do Národního divadla na opery. Vlastík také zpíval v kostele na kúru, což naznačovalo, že by jeho rodina z něho ráda měla zpěváka. Jenže on spíš inklinoval ke sportu. Několik let byl dokonce brankářem ligového klubu AC Sparta a mimo jiné vynikal v hokeji, tenise i boxu. Oplýval ovšem i jiným nadáním, a to bavit lidi. Svoje bavičské umění nejdříve uplatňoval na večírcích s přáteli, ale pak začal i veřejně vystupovat. Komediantství tohoto druhu se ale jeho otci nelíbilo. Zpočátku mu v tom bránil, pak ale po jednom představení v hospodě usoudil, že Vlasta je opravdu rozený komik. Burianovi se otevřela cesta i k divadlu. Nejdříve hrál ve vedlejších rolích v Divadle na Vinohradech a pak i ve Švandově divadle. Když si ho všimnul Karel Hašler (†62), bylo rozhodnuto. Burian začal vystupovat v kabaretech a ihned se stal miláčkem publika.
Manželství s Ninou
Ve svém oboru byl velmi úspěšný a založil i vlastní Divadlo Vlasty Buriana, které poprvé hrálo 1. září 1925 v pražské Adrii. Později přesídlilo do větších prostor v Lazarské ulici, kde Burian vybudoval nejen divadelní scénu, ale také módní salon, ateliér a dokonce i vlastní kino. Jeho kariéra se rozběhla i u filmu. Od poloviny 20. let až do konce druhé světové války patřil Burian k neobsazovanějším a také k nejlépe placeným českým hercům. Zatímco některé prvorepublikové hvězdy braly za jeden film honorář kolem 10 000 Kčs, Burian dostával desetkrát tolik! Tedy kolem 100 000 Kčs. Přestože o něho měla zájem spousta žen, v jeho srdci měla místo jediná z nich, jeho obdivovatelka Františka Červenková. Před ní se ještě zamiloval do tanečnice Anny Pírkové, se kterou měl nemanželskou dcerku Emilku. V roce 1919 se ale oženil s Františkou, které říkal Nino. Nesměla chybět na jediném jeho představení! Když se zpozdila, klidně kvůli ní pozdržel začátek. Když byla nemocná, poslouchala jeho hry po telefonu, který nechal zavést až na jeviště. Přestože ji miloval, děti spolu neměli. Život s ním ovšem zrovna jednoduchý nebyl. V soukromí byl totiž Burian melancholický, náladový a sužovaly ho maniodepresivní stavy.
Jak si Vlasta Burian uměl užívat bohatství, o jeho obvinění z kolabrace a poválečném osudu čtěte v tištěném Aha! pro ženy.