Slovenská herečka Emília Vášáryová (75) o vážném zranění, sestře Magdě i svých filmových rolích: "Nechci být ta maminka od noků!"
Herečkou být původně netoužila, ale nic jiného jí vlastně ani nezbývalo… A udělala dobře. Emília Vášáryová (75), držitelka Českého lva, je ženou mnoha tváří. Hodnou maminko z legendárních Pelíšků, hlavou mafiánské rodiny i zkrachovalou alkoholičkou. V herectví se jí daří, v soukromí si však vytrpěla své. V roce 2013 přišla o svého manžela, kostýmního výtvarníka Milana Čorbu (+72), s nímž žila 36 let. A vloni si přivodila vážné zranění. Jak se jí podařilo opět vrátit na jeviště? A jak vzpomíná na svoje herecké začátky?
Vloni jste nešťastně upadla na jevišti a zlomila si stehenní kost. Jak dlouho trvalo, než jste se dala dohromady?
„Celé loňské léto jsem strávila v rehabilitačním středisku Kováčová u nás na Slovensku. Nebylo to pro mě snadné a lékaři mi neuměli říct, jak na tom zdravotně budu. Přece jen se na mě ale usmálo štěstí a moje tělo zareagovalo na rehabilitace velmi dobře. Ze všeho jsem se poměrně snadno dostávala. Cvičila jsem až tak moc, že mi nakonec lékaři rehabilitovat zakázali. (směje se) Dřela jsem sedm hodin denně!“
Kdo byl pro vás v nejtěžších chvílích, kdy jste se zranila, největší oporou? Na koho jste se mohla obrátit?
„Na sebe samotnou... Sám sobě totiž člověk nejvíce pomůže. Musela jsem se přinutit uvěřit tomu, to všechno dobře dopadne, a záleží jen na mně, jak celou tu situaci přijmu a vyrovnám se s ní. Protože v takových chvílích, ať se děje cokoliv, můžete mít velkou rodinu, můžete mít spoustu přátel, ale v podstatě v těch nejtěžších okamžicích je člověk sám. Musí prostě zmobilizovat všechny svoje síly!“
Bála jste se, že se zlomenina nezahojí správně a zkomplikuje vám to život?
„Samozřejmě, vždyť to pořád hrozí. Ještě se teď chystám na jeden velký rentgen, takže po roce zjistím, v jakém je to stavu. Vím, řeknete si, až po roce… Ano, měla jsem tam jít dřív, ale mám hodně práce. Nicméně, cítím se dobře. Mám sice v sobě cizí těleso, jsem ale smířená s tím, že to už budu cítit napořád.“
Když jste byla v rehabilitačním centru, dostala jste nabídku účinkovat ve filmu Čára, který teď v červenci získal ocenění na karlovarském festivalu. Bylo to těžké rozhodnutí, přijmout roli?
„Přiznávám, že jsem nejdříve tu roli odmítla. Panu režisérovi Peteru Bebjakovi jsem řekla, že to asi nezvládnu a že na natáčení v září nebudu ještě v pořádku, protože úraz se mi stal koncem května. On mě ještě viděl o dvou francouzských holích! Ale pak jsem navrhla, že bych mohla mít ve filmu hůl. A režisér ihned souhlasil, že by se to právě k té mojí roli hodilo. (směje se) Také mi slíbil, že se o mě všichni postarají. Nejenže to splnili, ale opět mě vrátili do normálního života. Bylo to to nejlepší, co se mohlo stát, konečně jsem přestala mít černé myšlenky.“
Ve snímku Čára hrajete hlavu mafie, což je ve vašem případě netradiční role. Čerpala jste někde inspiraci?
„Ve všech mafiánských filmech, třeba ve Kmotrovi. (směje se) Jsou to sice snímky, které bych já osobně až tak žánrově nevyhledávala, ale mám je ráda, když jsou natočené dobře. Představila jsem si všechny skvělé italské herečky, ty které já tak obdivuji. Třeba Annu Magnani. Sledovala jsem je, abych roli lépe pochopila. Ale moje postava je z celkem jiného žánru. Musím se řídit scénářem a nemůžu si přinést roli a někoho napodobovat. Já jsem v mládí byla černovlasá, tak jsem si řekla, že se vrátím do své původní podoby černovlásky.“
Pro české diváky jste především maminka z legendárních Pelíšků. Jak na natáčení vzpomínáte?
„Pro mě to bylo úžasné! Pokud mám mluvit za sebe i za moji sestru Magdu, tak nás vlastně po rozdělení republiky vytáhnul Barrandov. Právě tam jsem začala točit hned můj druhý film. My jsme byli zvyklí na to, že patříme do československého filmu. Režisér Hřebejk, tehdy mladý kluk, byl na jednom z mých divadelních představení. V té době jsem už pravidelně hrávala v Praze. V Divadle Na Zábradlí mi nabídli, abych hrála v mém rodném jazyce, aby se po rozdělení slovenština tak nevytratila. A tam mě viděl právě Honza Hřebejk. Přišel za mnou a řekl mi, že chystají film, nemají peníze a nevědí, jak to všechno dopadne. A vznikly Pelíšky.“
Jak Emílii role maminky v Pelíškách poznamenala? Dočtete se v nezkráceném rozhovoru v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč, a to vždy od úterý.