OSUDY HVĚZD STŘÍBRNÉHO PLÁTNA: První představitelka Babičky Terezie Brzková (†91) si v prvním filmu zahrála až v důchodu!
Pamatovat si ji budeme především jako laskavou a skromnou babičku ze stejnojmenné filmové adaptace románu Boženy Němcové. Při pohledu na herecké umění Terezie Brzkové (†91) se skoro nechce věřit, že tato role byla teprve její druhou zkušeností před kamerou. Přitom měla obrovské předpoklady stát se uznávanou umělkyní. Narodila se totiž do známé herecké rodiny. Ve zlomovém okamžiku však dala přednost lásce před kariérou.
V začátcích ji vedl tatínek
Terezie Brzková, rozená Jelínková, přišla na svět 11. ledna 1875 v Kolíně. Její otec Vilém Karel Jelínek byl ředitelem divadelní společnosti. Maminka Anna Jelínková se dlouhá léta živila jako herečka. Divadlu se věnovaly i Tereziiny sestry: Marie Spurná (†49), Hana Vojtová (†62) a Otýlie Beníšková (†84).
Poprvé si Terezie zahrála jako malá holčička pod vedením svého otce. Když jí bylo 20 let, nastoupila k divadelní společnosti Karla Kaňkovského a pokračovala do souboru Zöllnerových, který patřil k výrazným průkopníkům mimopražského herectví. Zde se také seznámila se svým prvním manželem Josefem Brzkem.
Po krátkém angažmá v pardubickém divadle se na delší dobu usadila v Městském divadle v Plzni. V západočeské metropoli působila až do začátku 1. světové války.
Obětovala kariéru pro muže
Pro mnoho herců znamenala válečná léta nucenou pauzu, Terezie Brzková mezi ně však nepatřila. Už v roce 1914 nastoupila do pražského Národního divadla, kde působila pět let. Zpočátku pro ni měli pouze vedlejší role. Když ale v roce 1917 onemocněla tehdejší největší divadelní „star“ Marie Hübnerová, Brzková po ní převzala hlavní úlohy v řadě divácky oblíbených představení, jako byly například Jan Hus, Léto nebo Maryša.
Brzková měla v té době vskutku nakročeno k tomu, stát se uznávanou hvězdou. Získávala dokonce i role v Shakespearových dramatech, a to byla tehdy pro umělce velká čest. Slibně rozvíjející kariéru ovšem přerušila láska. Když se v roce 1919 seznámila se svým druhým manželem, ředitelem kočovného divadelního souboru Václavem Zejfertem, rozhodla se angažmá ve Zlaté kapličce opustit, a cestovala se svým mužem a jeho společností po celé republice.
Návrat ke kořenům
Na štacích strávila Terezie Brzková osm let. Pak už ji ale s přibývajícím věkem začalo cestování unavovat. Rozhodla se proto zůstat v Plzni, kde znovu nastoupila do angažmá Městského divadla. Na tamním jevišti hrála až do svého odchodu do důchodu v roce 1939 a za tu dobu se dokázala velmi pozitivně zapsat nejen do paměti publika, ale i divadelních kritiků.
Myslela si, že se k herectví už nevrátí a poslední roky života stráví někde v ústraní. Jenže už téhož roku ji oslovil filmový režisér Otakar Vávra, aby ji obsadil do jedné z hlavních rolí v psychologickém dramatu Kouzelný dům (1939). Spolu s Růženou Naskovou a Leopoldou Dostalovou si zde zahrála sesterské trio. Ačkoli v tomto snímku i přes svůj vysoký věk excelovala, opravdovou slávu jí přinesla až filmová adaptace románu Boženy Němcové Babička (1940).
Roli laskavé stařenky měla nejprve získat Růžena Nasková. Ta však režiséru Čápovi doporučila právě Brzkovou. A ukázalo se, že volba byla správná. Z Babičky se stal jeden z nejsledovanějších snímků v období Protektorátu Čechy a Morava. Terezie Brzková si získala srdce diváků svým přirozeným ztvárněním křehkosti stáří i roztomilou laskavostí.
Na stará kolena v pohádkách
A s filmovými nabídkami, jakoby se najedou roztrhl pytel. Během války si zahrála ještě v devíti filmech. Snad s výjimkou jediného snímku, dramatu Barbora Hlavsová, v nich představovala milé staré dámy.
Mladší diváci si ji však nejlépe pamatují z pohádek. Zahrála si ji nejen v Pyšné princezně, ale i ve Werichově Byl jednou jeden král či v Princezně se zlatou hvězdou na čele. V poslední jmenované pohádce také před filmovou kamerou stanula naposledy. Bylo jí tehdy úctyhodných 84 let!
Točit s ní nebylo snadné
Ačkoli při filmování musela spolupracovat se spoustou dětí, sama žádné neměla. Možná proto k nim ke konci života neměla ani příliš vřelý vztah. Podle bývalých pracovníků barrandovských filmových studií na ně dokonce v pauzách během natáčení křičela. Stejně tak se spekulovalo o jejích sympatiích ke komunistickému režimu a udavačství Státní bezpečnosti. Obzvlášť poté, co v roce 1955 obdržela titul zasloužilé umělkyně. Tvrzení se ovšem nikdy nepotvrdilo.
Během natáčení prý byla náladová a uměla být i nepříjemná. Zvlášť negativní vztah měla k Janu Werichovi a především pak k Vlastovi Burianovi. Diváci ji ale zbožňovali. Jen málokterá česká herečka dokázala tak přirozeně hrát i v takto pokročilém věku.
Terezie Brzková zemřela 19. listopadu 1966 v Praze. Právem je pochována mezi nejvýznamnějšími velikány československé umělecké scény na vyšehradském hřbitově.