Hvězda komediálních rolí Anna Letenská (†38) byla hrdinkou protifašistického odboje: Zastřelili ji v koncentráku!
Byla laskavá, vtipná, nesmírně talentovaná a její kariéra se velmi slibně rozvíjela. Bohužel se však narodila do špatné doby. Divadelní a filmová herečka Anna Letenská (†38) před sebou měla ještě celý život, když ji v roce 1942 zatklo gestapo. Při sledování slavné Vávrovy komedie Přijdu hned nás dnes ani nenapadne, že rázná domovnice Koubková, jíž Letenská ve filmu ztvárnila, se po posledním natáčecím dni z kostýmu převlékla rovnou do vězeňské uniformy...
Anna byla herectví přímo předurčena. Její maminka Marie Svobodová začínala u kočovných umělců, aby se na vrcholu kariéry (ve svých 80 letech!) propracovala až do Národního divadla. Otec Oldřich hrál v Jihočeském divadle. Dívka se manželům Svobodovým narodila 29. srpna 1904 v Nýřanech na Plzeňsku. Měla ještě pět sourozenců a jen jediný z nich se během svého života nevěnoval divadlu. Anička však byla ze všech dětí zdaleka nejtalentovanější. Už jako čtyřletá u maminky vyštrachala krabici s líčidly, pomalovala si obličej a bavila celou rodinu.
Hereckou průpravu získala v kočovné divadelní společnosti u Tuttrů, první divadelní angažmá pak v roce 1919 ve spolku Suková-Kramuelová, kterou vedl její tatínek po návratu z bojů na frontách první světové války. O dva roky později nastoupila do Jihočeského národního divadla v Českých Budějovicích, kde působila až do roku 1929.
Vrchol přišel ve špatný čas
V mezidobí se Anna stihla provdat za svého prvního muže, herce a zpěváka Ludvíka Letenského (†51). Seznámili se na jedné ze štací kočovné divadelní společnosti, u níž Anna příležitostně hostovala. V roce 1925 se manželům narodil syn Jiří. Po porodu Anna působila ještě v divadlech v Olomouci, Bratislavě a pražském Varieté, aby v roce 1939 – zrovna ve chvíli, kdy propukla druhá světová válka – získala vysněné angažmá v Divadle na Vinohradech. Ač sama mladá, byla nejčastěji obsazována do komediálních rolí starších dam. Právě pro ně si ji publikum zamilovalo. Soukromí se však herečce hroutilo. Letenský dával přednost usedlejšímu způsobu života a energická Anna se po jeho boku spíš trápila. Rozvedla se s ním v roce 1941. Netrvalo ale dlouho, než našla svou pravou životní lásku. Inženýr architekt Vladislav Čaloun pracoval jako obchodník v jedné zahraniční firmě a Anna jej pojala za manžela ještě v roce 1941. Čaloun byl zarytým vlastencem a ve volném čase se angažoval v protifašistickém odboji. Není jisté, zda Anna o jeho aktivitách věděla, či nikoli. Slibně rozvíjející se kariéra talentované herečky však právě kvůli nim skončila.
Pomoc je stála život
Středa 27. května 1942 se černě zapsala do naší historie. Trojice československých výsadkářů provedla atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Jedním z atentátníků byl i Jan Kubiš, kterého nebezpečně zranil úštěpek bomby. Parašutistu ošetřil lékař Břetislav Lyčka, který s odbojem dlouhodobě spolupracoval. Mezitím však jeden z odbojářů Karel Čurda své přátele zradil a kromě informací o tom, kde se parašutisté ukrývají, gestapu nahlásil i jména dalších lidí, kteří se na činu podíleli. Samozřejmě mezi nimi figurovalo i jméno doktora Lyčky. Lékař věděl, že se v Praze dlouho zdržovat nemůže. Proto navštívil byt Anny Letenské a Vladislava Čalouna v Soukenické ulici a požádal je o nocleh pro svou manželku. Lyčková měla u Čalouna přespat do dalšího dne, kdy se chystala odcestovat do lepšího úkrytu na Moravu. Gestapo ale o plánu vědělo a hned ráno lékařovu ženu na hlavním nádraží zadrželo. Lyčková nevydržela psychický nápor a prozradila, že onu osudnou noc strávila u Letenské a Čalouna. Annu i Vladislava nacisté zanedlouho zatkli a dlouze vyslýchali. Čalounovi se přitom nějakou dobu dařilo nepřátele mást, když naoko souhlasil s kolaborací. Ve skutečnosti však žádného ze svých přátel nevyzradil. Netrvalo dlouho a gestapo Vladislavovu lest odhalilo. Statečný muž ale získal několik dní navíc, kdy se Anna mohla věnovat svému oblíbenému divadlu a filmu.
Měla dvojí tvář
Čaloun byl následně přemístěn do vězení. Anně ale němečtí pohlaváři udělili výjimku, aby mohla dokončit Vávrův film Přijdu hned. Každé ráno se hlásila na služebně gestapa, odkud ji auto se zatemněnými skly odváželo do barrandovských ateliérů na natáčení. Celou dobu věděla, že ji nacisté pronásledují. Celou dobu věděla, že její muž ve vězení trpí, věděla, že i ona bude zanedlouho zatčena. I přes to každý den nasazovala onu usměvavou tvář, aby na ní publikum nic nepoznalo.
3. září 1942 se to stalo. Anna Letenská byla zatčena, krátce držena ve věznici v Praze a následně spolu s třemi sty dalšími odbojáři převezena do pevnosti v Terezíně a posléze do koncentračního tábora Mauthausen. Ještě týž měsíc se konal soud. Ten odsoudil všechny pomocníky parašutistů k trestu smrti zastřelením. Anna Letenská dlouho netrpěla. Zastřelena byla 24. října 1942. Vladislav Čaloun zemřel až o tři měsíce později. Toho, že onoho osudného letního večera pomohli manželům Lyčkovým, Čalounovi nikdy nelitovali. Jak by taky měli, když pomáhali psát české dějiny.
Premiéra ve stínu smrti
Den po Štědrém dnu praská kino Lucerna ve švech. Na sedačkách už není místo, někteří dokonce postávají v uličkách. Všichni ti lidé se přišli podívat na premiéru filmu Přijdu hned. A královsky se bavili. Nikdo z nich netušil, že Anna Letenská, díky níž se u sledování snímku diváci dodnes smějí, je už několik měsíců po smrti.