Michal David (56) o tom, jak prožije svátky s rodinou, a plánech na příští rok: "V dětství jsem měl bláznivé Vánoce, dnes jsou hlavně o pohodě…"
Neustálé stěhování a přesouvání z místa na místo. Takové bylo dětství Michala Davida (56), který kvůli zdlouhavému rozvodu rodičů putoval od svých tří let od jednoho k druhému. Pak zůstal jen s mámou a díky ní zažil Vánoce v různých koutech světa. Od doby, co se ale jeho dceři Kláře (26) narodil syn Sebastian (6), kterého s manželkou Marcelou (55) společně vychovávají, dostaly pro něho svátky zcela jiný náboj. Co nesmí u nich na štědrovečerním stole chybět? A jak zvládá výchovu vnuka?
Michale, za pár dní jsou tu Vánoce. Jak jste na tom s přípravami?
„Chystáme se na Vánoce, protože jsou to krásné svátky. Ale nic nepřeháníme. Máme šestiletého vnuka, takže to bude hlavně o něm. On totiž pořád žije v tom, že dárky nosí Ježíšek, takže si v dostatečném předstihu dal obálku za okno, na kterou jsme společně sepsali jeho přání. Jinak my si s manželkou a dcerou moc dárky nedáváme. Spíš jde o atmosféru, takže já se těším hlavně na klid a vánoční pohodu. A samozřejmě na štědrovečerní večeři, protože mám rád kapra.“
Děláte nějaké speciality na Vánoce?
„Děláme kapra, kapří polévku a bramborový salát. A já dělám ještě speciální vánoční předkrm. Je to studený kapr v marinádě, který je přelitý majonézou. Je to strašně dobré! Jíme to nastudeno a děláme také sladkokyselý celerový salát. Já se pak těším i na druhý den, protože si k snídani dávám studeného kapra s bramborovým salátem.“
A co tradice?
„Určitě se půjdeme podívat na Staromák, kde si dáme punč a svařák. Nic nehrotíme, všechno je u nás hlavně o pohodě.“
Říkáte, že je u vás nejdůležitější pohoda a klid. Jak jste to měl ale v dětství?
„Trošku bláznivé, protože jsem měl krušné dětství. Naši se dlouho rozváděli, chvíli jsem byl u mámy a pak zase chvíli u táty. Od tří let jsem takhle přelétal až do osmi let, kdy táta v roce 1968 s mojí sestrou emigroval. Já zůstal s mámou a na dva roky jsme odjeli do Itálie. Bylo to sice u mě docela rozhárané, ale zase jsem prožil krásné dětství v Itálii, kde byly úplně jiné Vánoce. Tradičně se tam třeba podává pečené jehně. Také jsem zažil Vánoce v Holandsku, kde zdaleka nejsou takovým svátkem jako u nás. Podstatou jejich Vánoc je hlavně se sejít s přáteli ke společnému jídlu. A nejen moje Vánoce v dětství byly jiné, ale jiný byl celý komediantský život, který je více volný. Ale zase bylo pro mě dobré to, že jsem měl větší volnost a mohl se začít v deseti letech učit hrát na piano.“
Bude doma na Vánoce s vámi i dcera Klára, která studuje v zahraničí?
„Ano, vrátila se už před týdnem. Dostudovala v Americe bakaláře a teď je na Oxfordu. Má to tak, že sedm týdnů studuje, pak má pět týdnů volno a pak zase studuje. Takhle to bude až do června. Pak ji čeká diplomka a magisterské zkoušky a uvidí se, co bude dál. Doufám, že pak bude se Sébou doma. Vybrala si směr muzeologie a dějiny umění 20. století a chce dělat někde kurátorku. Ale asi spíš v aukční síni nebo slavném muzeu. S jejím titulem bude mít více méně dveře otevřené všude.“
Sebíkovi je šest let. Chodí už do školy?
„Ne, má odklad. Půjde do školy až od sedmi.
O vnuka se staráte od jeho roku. Bylo to těžké rozhodnutí, jestli do toho jít?
„Hodně jsme řešili, jestli má jít Klára studovat, nebo ne. Ale musela se rozhodnout hlavně ona, jestli nám Sébu svěří. Jak říkáte, malému byl teprve rok. Nakonec jsme se dohodli, že se o něj budeme s manželkou starat. První měsíce byly pro všechny hodně těžké, ale nakonec si zvykl a klape to. A až Klára dostuduje, uvidíme, co bude dál.“
Kdo víc vnuka rozmazluje? Vy, nebo manželka?
„Já ho rozmazluju hrozně, až dostávám vynadáno, že je to moc. Ale nerozmazluju ho tím způsobem, že bych mu kupoval každý den nějaký dárek, to je nesmysl! Ale spíš to, že se mu hodně věnuju. Když jsem doma, tak si pořád hrajeme. Séba miluje lego, stavíme spolu lega pro děti dvanáct a výše let. Baví ho transformeři, chodí hrát golf, hraje tenis, lyžuje, je to prostě kluk.“
A co hudba?
„Má rád muziku a líbí se mu moje písničky. Ale zatím ho neučím hrát na piano ani na kytaru. Myslím, že k tomu nemá úplně ty správné geny. Spíš je to sportovní typ. Ale když se bude chtít hudbě věnovat, tak ho povedu.“
Ví, že jeho děda je slavný?
„Když byl malý, tak to nechápal, ale dneska myslím, že už to ví. A je to teda zábavný! Všichni v jeho školce mě znají. Když tam přijdu, zdraví mě všichni jeho spolužáci: Ahoj, dědo! Ale vícekrát jsme měli debaty o tom, aby se tím nechlubil. A on hned na to: Já vím, dědo, oni by mi asi moc záviděli.“ (směje se)
Celý rozhovor s oblíbeným hitmakerem, kde se zmiňuje i o bronzovém Slavíkovi, kterého přednedávnem získal, čtěte v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč!