Nestárnoucí moderátorka Saskia Burešová (69) o čtyřicetiletém manželství, pověrčivosti a nešťastném podnikání: "Dvakrát jsem zůstala na dlažbě!"
Vždyť vypadá pořád stejně dobře, ta ženská snad podepsala smlouvu s ďáblem! Myšlenka, která napadne mnohé divačky při pohledu na nestárnoucí Saskii Burešovou (69). Jenže to by oblíbená moderátorka nikdy neudělala. Je totiž šíleně pověrčivá a než odejde z domu, nikdy si neodpustí řadu rituálů. Rodina se s tím ale smířila. S manželem, režisérem Petrem Obdržálkem (74), jsou spolu už přes čtyřicet let. Nejenže si nelezou na nervy, ale dokonce spolu pracují na pořadu Kalendárium, které Saskia uvádí. Jejich vztahu ze začátku ale přáno nebylo… V rozhovoru pro Aha! pro ženy se Burešová svěřila i s tím, jak to bylo s jejím podnikáním, kvůli kterému se málem ocitla na mizině...
Prozraďte, jak to jen děláte, že snad ani nestárnete. Neříkejte, že nemáte botox…„
Častá otázka, ale opravdu nedělám nic zvláštního. Každé ráno cvičím cviky na páteř kvůli zdravotním problémům, co jsem měla. A s manželem večer místo sezení u televize chodíme na procházky. Podle mě se duše promítá do fyzična, a když je zdravá duše, je zdravé i tělo. Proto je důležité dívat se na svět pozitivně. A u mě to bude zřejmě i otázka genetiky. I moje maminka vypadala dobře bez botoxů.“
Přitom jste si v životě taky užila své, připomeňme vaše pokusy o podnikání, které skončily krachem a dluhy. Proč jste si po roce 1989 chtěla otevřít zrovna kosmetický salon?
„Inspirovaly mě k tomu dopisy divaček. Ptaly se, co dělám pro to, abych vypadala dobře. Jak pečuju o vlasy, o pleť. Byla to moje iniciativa, s podnikáním už je ale konec a zkušenost to byla otřesná!“
Otřesná? Absolvovala jste dokonce kosmetický kurz, ale otevření se stále odkládalo. Co se vlastně tehdy stalo?
„Vybudování salonu nás stálo obrovské úsilí. Zřizovali jsme ho ve zdevastovaných sklepních prostorách. V ulici, kde jsme bydleli, se uvolnilo bývalé agitační středisko. Potřebovalo to ale velkou přestavbu. Neměli jsme dost peněz, tak jsem si vzala půjčku. Proměnit sklep ve voňavý salon, který navíc musel splňovat všechny hygienické normy, znamenalo velké investice. Když jsme se konečně dostali ke kolaudaci, přišel nějaký pán a řekl, že je příbuzný majitele domu a zažádal o jeho navrácení. Přestože jsme měli úředně vše v pořádku a jednali přesně podle zákona, byli jsme z nebytových prostor, které jsme za velké peníze zrekonstruovali, vyhozeni bez náhrady.“
Přesto jste to ale nevzdala…
„Pomoc přišla v podobě nové nabídky na prostory k podnikání. Bratr manželova kamaráda zrestituoval dům a měl volné sklepy. Museli jsme si vzít další půjčku, za niž jsme ručili veškerým majetkem. Když se konečně podnik zaběhl, majitel domu se zastřelil a potomci dům prodali Italům, kteří nás vypudili bez náhrady. Z podnikání mi tedy zbylo zklamání, a především poučení, že člověk by nikdy nikomu neměl bezmezně důvěřovat. Raději se budu držet moderátorského kopyta.“
A co v manželství, tam je to stále bez zklamání? Režíruje vás váš muž i doma?„Základem dobře fungujícího manželství je tolerance. Jsme rovnocenní partneři a bylo to tak už i v době, kdy jsme se sblížili. Mezi námi nebyl vztah zkušeného režiséra a začátečnice, byli jsme už oba profesionálové. Nepřijde mi ani, že bychom si lezli na nervy. Jsme na sebe zvyklí a jsem za to ráda. Slyšela jsem od kamarádek, že v důchodu pak může být docela nezvyk trávit dny s partnerem, kterého jste celé roky vídala jenom večer a o víkendech. My si ale máme s manželem stále co říci a máme stejné zájmy. A taky nám vyhovuje, že pracujeme ve stejné branži.“
„Stává se mi to často. (směje se) Třeba na poště jsem měla problémy, když jsem při vyžádání zásilky předložila doklady. V občance mám napsáno Saskia Obdržálková a lidé mi často nevěří, že se tak jmenuji. Pro veřejnost jsem se totiž rozhodla vystupovat jako Burešová. Už se dokonce stalo i to, že mého manžela oslovili: pane Bureši.“
Říká se o vás, že jste velmi pověrčivá žena. Je to pravda?
„Ano, tak například miluji všechny kominíky a vítám je s otevřenou náručí. Moc si přeji nějakého potkat, to se pak chytám za všechny knoflíky. Nebo když zahlédnu během dne pohřební vůz, zruším všechny své dojednané schůzky. Víte, jinak by mohly dopadnout špatně. Když se mi stane, že si něco zapomenu doma, vrátím se a než odejdu znova pryč, podívám se do zrcadla a na chvíli si sednu. Pak můžu odejít.“
Celý rozhovor najdete jen v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.