Lejla Abbasová (35) o šikaně v dětství a rozchodu s otcem svého dítěte Michaelem Kocábem: "Život bez táty je těžší… Jednoznačně!"
Temperamentní a průbojná. Taková je Lejla Abbasová (35). V životě to exotická kráska neměla vůbec jednoduché a musela mít opravdu ostré lokty. Vyrůstala bez otce, jen s matkou, a ta se musela pořádně otáčet, aby uživila rodinu. Navíc Lejla byla jedinou tmavou holka ve škole, a tak zažila i šikanu. A ne jednou. Na kolena ji však nesrazil ani pobyt v Africe, kde se dostala do finanční tísně a nemohla se vrátit domů. Před časem se sice rozešla s hudebníkem Michaelem Kocábem (61), se kterým má syna Davida, ale přesto si ho nepřestala vážit. Přiznala, že v něm nenašla jenom partnera, ale i otcovský vzor, který jí tolik chyběl. Jak to má Lejla nyní s muži a jestli se po jejím boku už nějaký objevil, prozradila v rozhovoru pro Aha! pro ženy.
Lejlo, letos jste vyrazila sama se synem k moři. Dalo se to s takhle malým dítětem zvládnout?
„Bylo to úplně na rychlo, super, super last minute. V půl druhé ráno jsem seděla u počítače a říkala si, že dost bylo práce a je čas na zábavu. Objednala jsem zájezd a druhý den jsem odlétala. Chtěla jsem s sebou vzít ještě dceru Ester Janečkové Sáru, ale pak jsem se rozhodla, že raději ne. A ukázalo se to jako chytrá volba, protože David se naučil plavat s křidélky a spal do deseti jako zabitý a Sára má úplně jiný spací režim, takže by to bylo komplikované. Nikdo z mého okolí ještě nebyl sám s takhle malým dítětem sám na sedm dní na dovolené.“
To vás moc obdivuju!
„Pravdou ale je, že jsme museli změnit hotel, protože ten původní byl sice pěkný apartmán, ale nebyl v hlavní budově, takže jsem neměla dosah chůvičky a nemohla jsem nikam ven. Majitel cestovky byl ale moc vstřícný a změnil mi pokoj, takže jsem alespoň mohla sama na drink do baru.“
Kdo vám vlastně se synem pomáhá doma, když pracujete?
„David je v pondělí ve školce a pak si ho v úterý bere Michal a má ho do středy, takže pro mě jsou pondělky a středy pracovní. A od čtvrtka do neděle máme svůj program. Já vymýšlím čtyři dny v týdnu zábavu a je to opravdu záhul. Není to žádná legrace! No, a pak ještě pomáhá máma.“
Máte africké kořeny. Vnímá to váš syn?
„Nevím, jestli to vnímá on, ale vnímám to rozhodně já. (směje se) Je pravda, že on je temperamentnější, ale tenhle ten okamžik těžko říct, jestli jsou to kořeny, anebo to má odkoukané ode mě.“
Někde jste jednou řekla, že byste si chtěla adoptovat dítě z Afriky. Šla byste ještě do toho?
„Říkala jsem, že bych si ráda adoptovala dítě, ale neříkala jsem, že z Afriky. Ale samozřejmě pravdou je, že je to na aktuálním stavu partnerství a nikdy bych to neudělala, kdyby s tím nesouhlasil můj partner. Ale rozhodně se toho nevzdávám, protože si myslím, že dětí, které potřebují péči rodiny, je strašně moc...“
Sama jste před lety půl roku žila v Keni. Jaké to bylo?
„Musím přiznat, že se tam opět projevily moje šílené sklony. Původně jsem tam totiž jela na měsíc a zůstala jsem tam půl roku, protože jsem se rozhodla, že si najdu práci a že se tam usídlím. Nicméně se mi to nepovedlo. Bohužel jsem na místě ještě půjčila peníze, takže jsem se dostala do šílených až extrémních finančních problémů. Do toho jsem tam bydlela v domečku bez elektřiny, vody. Myslela jsem, že to dám. Nicméně kvůli financím jsem to nedala. Zamíchala jsem se tam do tradičních kmenových vazeb a vůbec jsem netušila, že páchám hrozné boty! Byla to pro mě obrovská škola. Byla jsem chodící pokladnička, aniž bych to věděla. Vycepovalo mě to na 200 procent a určilo, jaký budu mít vztah k Africe. I na to konto jsem se rozhodla, že založím nadační fond, který jsem pojmenovala Asante Kenya, což je Děkuji, Keňo. Keňa mě naučila se znát a vědět, co od sebe můžu očekávat.“
Celý rozhovor najdete jen v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč!