Očima psycholožky: Christovou zničila nadváha!
Bývala krásná, štíhlá, sexy. Však také byla první novodobou Miss Československa. Dnes je Ivana Christová (44) uvězněná v těle boubelky. A to se jí stalo osudné i ve slovenské taneční show Tanec snů, z níž před několika dny vypadla.
Odešla i s nelichotivým komentářem jednoho z porotců, bývalého šéfa souboru Lúčnica, Štefana Nosála, který jí v podstatě sdělil, že vypadla kvůli své tloušťce. „Mnohem lépe by se ti dýchalo,“ řekl mimo jiné. Ivana Christová s kily navíc bojuje už řadu let, vždy zhubne, a pak ji dožene jo-jo efekt. Na začátku svojí kariéry měla přitom ideální hmotnost. Jí to ale nestačilo, a tak experimentovala s různými hubnoucími programy. „Měla jsem špatné stravovací návyky. Kvůli tomu, že jsem se víc než deset let pořádně nenajedla, prodělala jsem několik kolapsů a operací,“ přiznala Christová. A odrazilo se to i na její psychice. Při každém soustu má výčitky svědomí a se svou hmotností se nemůže smířit…
Ptáme se psycholožky Alex Hrouzkové:
Jak zamává změna postavy s psychikou ženy? A může to být právě psychika, která stojí za kily navíc?
„Když žena výrazně přibere na váze, otřese to jejím sebevědomím. Začne se cítit méně atraktivní, při nákupu oblečení má pocit, že jí nic nesluší, a volí oblečení, které především zamaskuje kila navíc. Ženu dále přepadají pocity, že už se nemůže mužům líbit. Pokud těmto pocitům uvěří, počet nápadníků reálně klesne. Také začne přemýšlet, co si o její náhlé nadváze myslí lidé, kteří ji znají. Toto vše způsobí, že o sobě a o své hodnotě začíná silně pochybovat, a roztáčí se tak začarovaný kruh, který vede k nižšímu a nižšímu sebevědomí. Výsledkem může být velmi nejistá žena, kterou muži využívají pro krátkodobé sexuální aférky. Za výrazným zvýšením váhy stojí v drtivé většině případů právě psychika. Ženy, které výrazně ztloustnou, si jídlem vždy něco kompenzují. »Zajídán« bývá nedostatek lásky, jídlem se obalují ženy, které jsou naučeny myslet více na druhé než na sebe, které se někde hluboko v duši nemají rády, které se cítí jako neúspěšné nebo selhávající.“
Jak se má žena se změnou postavy vyrovnat, případně nastartovat se k tomu, aby dokázala zhubnout jednou provždy?
„Pokud se rozhodne být navždy boubelka, je třeba, aby se smířila se svým tělem, našla na svém vzhledu klady, které sama oceňuje, a dokázala se mít ráda. Musí to být ale opravdové, rozhodně nefunguje, když žena hlásá, že miluje své »špíčky«, ale v hloubi duše ví, že by raději zhubla. Pokud chce zhubnout, může si nejdřív položit otázku: „Proč jsem vlastně tlustá?“ Vím, je to těžká otázka, ale stojí za to se jí zabývat, i kdyby odpověď na ni bylo potřeba hledat v psychoterapii.“