Očima psycholožky: Proč Penk nezvládl slávu, když měl nadání, popularitu i peníze?
Proč lidé, kteří jsou slavní, mají popularitu i peníze často padnou na dno, jak se to stalo Michalu Penkovi? Psycholožka Alex Hrouzková celou situaci detailně rozebrala!
Zpěváku Michalu Penkovi (46) se život vymknul z rukou. Blonďatý idol 80. let zaprodal duši pervitinu a v roce 1999 se neúspěšně pokusil o sebevraždu. Od té doby o ní přemýšlel pořád. „O sebevraždě jsem uvažoval v podstatě obden,“ přiznal nadějný umělec. Posledním důkazem jeho pádu na dno bylo, když si pro něj minulý týden přijela policie. Třikrát léčený narkoman se totiž nedostavil k výslechu kvůli trestnímu oznámení, které na něj podala jeho bývalá přítelkyně za napadení, a tak se ocitl v evidenci hledaných osob. Svět mu ležel u nohou, ale on to neunesl. Opravdu za vším stojí jen nezvládnutá popularita, nebo něco víc?
Ptáme se psychložky Alex Hrouzkové:
Proč slavní, kteří mají slávu, obdiv i peníze, tak často propadají alkoholu nebo drogám, až si zničí kariéru i celý život?
„Je zřejmé, že slavní, kteří propadají drogám nebo alkoholu jsou z valné části umělci. A duše umělcova obecně je velmi křehká a náchylná k závislostem. A proč je duše umělce křehká? Jednoduše proto, aby mohl tvořit. Umělec musí být velmi citlivý až přecitlivělý, v určitém směru nevyzrálý až dětský, musí být vláčen širokou škálou silných emocí, které ho silně pudí k tomu, aby tvořil a byl výrazně kreativnější než běžný člověk. Je často depresivní, a je to přirozené. Tento hluboký smutek ho totiž opět nutí něco vytvořit, něco dokázat, být za to obdivován a mít díky svému umění pozornost veřejnosti. Za povahou tvořivého člověka mnohdy vystopujeme těžké dětství, ale není to pravidlem. A že je umělcova duše náchylná k závislostem, je zřejmé. Návykové látky totiž používá k tlumení oněch silných emocí, jako je smutek, pocity prázdnoty, případně pocity méněcennosti a nedostatku pozornosti a lásky. Umělci si také často namlouvají, že návykové látky berou kvůli povzbuzení kreativity či dodání odvahy.“
„Předejít nejhoršímu může pouze tak, když včas vstoupí do terapie a začne pracovat na svém sebepoznání. V terapii by umělec mohl včas poznat své motivy a pohnutky, které ho nutí chovat se ke svému životu destruktivně. Pokud však překročí tenkou hranici, kdy začne mít rád alkohol či drogy více než sebe, většinou ani psycholog nepomůže.“