Lenka Gajarská (33) má postižené ruce a přesto se dokáže uživit!
Narodila se bez plně vyvinuté horní končetiny a s tělesným omezením na druhé, nicméně naučila se být zcela soběstačná. Vrcholově se věnovala atletice a na rodičovské dovolené navrhla jedinečný nosič pro děti. A to jen proto, že jí žádný z nabídky na trhu nevyhovoval. Dnes má Lenka Gajarská úspěšný internetový obchod a o její produkt je zájem po celém světě. Nicméně ona nezahálí a stále vymýšlí něco nového…
Lenka se narodila a vyrůstala v Žilině a své dětství prožila, i navzdory vrozenému handicapu, jako spousta jiných, zdravých dětí. „Narodila jsem se jen s jednou rukou a nikdy jsem nepoznala, jaké to je mít obě, takže jsem se s tím prostě naučila žít. Někdy to ale pro mě bylo jako pro dítě také těžké, jelikož nikdo z mých spolužáků ani známých handicap neměli. A víte, jaké jsou děti… Ve škole jsem se setkala i s posmíváním, tomu se zkrátka v dětském kolektivu asi vyhnout nedá,“ popisuje. Naštěstí kolem sebe měla i lidi, se kterými se cítila dobře, kteří ji podporovali a díky kterým se jí podařilo překonat občasné krize. „I s jednou rukou jsem si dokázala hrát, dovádět, ale také pomáhat doma. Jsem jedináček, sourozence nemám, takže se mi v dětství rodiče mohli věnovat naplno. Shrnula bych to asi tak, že jsem měla pěkné dětství, doplněné kvůli handicapu těžšími chvílemi, které mě ale vždy nějakým způsobem posunuly vpřed.“
Propadla sportu
Ve sportu se našla už v dětství a po základní škole se rozhodla studovat na Sportovním gymnáziu v Žilině. „Odmalička jsem byla hodně aktivní a vždy mě to táhlo k pohybu. K profesionálnímu sportu mě ale přivedl můj otec, který byl trenérem. Věnoval se mi maximálně, a nejen proto, aby ze mě udělal zdatnou sportovkyni, ale také proto, aby mi ukázal, že i s handicapem se dá žít kvalitním a plnohodnotným životem,“ vzpomíná Lenka. Jako sportovní disciplínu si vybrala atletiku a jelikož se vždy snažila být nejlepší v tom, co dělá, navíc se v ní nezapřel talent od přírody, svými výkony se dokázala vyrovnat i zdravým sportovcům. „Zažila jsem si krušné chvíle, tréninky byly často náročné. Ale nic bych neměnila. Sport totiž zocelí nejen tělo, ale i ducha a já jsem se i díky sportu naučila dívat na svět z pozitivní stránky. Že opravdu nikdy není podstatné za každou cenu vyhrát, ale zúčastnit se, což platí nejen ve sportu, ale i v běžném životě. Vždyť tu jsme přeci jenom jednou...“ Studium na sportovním gymnáziu ji v mnohém obohatilo a otevřelo jí nové obzory a možnosti. „Poznala jsem spoustu lidí, kteří byli do sportu stejně zapálení jako já, našla jsem si kupu nových známých a přátel, se kterými jsem stále v kontaktu. Ale hlavně se mi díky studiu podařilo začít se věnovat atletice profesionálně a zúčastnit se prvních soutěží, později i mistrovství jako reprezentantka Slovenska,“ uvádí.
O úspěchu na Paralympiádě, rodině a nové práci čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 22.