Magdaléna Kapuciánová (41) z Prahy založila ekoškolku: "Cukr ani rohlík dětem nedáváme!"
Zájem o přírodu, zdravou stravu a ekologii, spolu s touhou předávat své znalosti těm nejmenším, dovedly Magdalénu Kapuciánovou k jejímu současnému povolání. Už desátým rokem působí jako ředitelka ekologické školky Semínko, a i když by někdy byla raději »jen« učitelkou, svou práci bere zodpovědně. Dělá totiž to, o čem je skutečně přesvědčená a co jí dává v životě smysl.
„Moje babička byla učitelka na základní škole a moje maminka také, což mě určitě ovlivnilo. Jako malá jsem chtěla být spíš lékařkou, abych pomáhala lidem, ale nakonec mě to přes různé »odbočky« k učitelství stejně zavedlo,“ začíná své vyprávění Magdaléna Kapuciánová. Po základce vystudovala střední pedagogickou školu, obor vychovatelství, a po jejím absolvování se věnovala marketingu a managementu ve firmách, které se zabývaly reklamou. Práce ji bavila, nicméně byla časově náročná, takže když se jí v jednadvaceti narodila dcera a dva roky poté syn, chtěla, aby se její budoucí zaměstnání dalo lépe skloubit s rodinným životem. Během rodičovské dovolené navštěvovala mateřské centrum v areálu bývalého statku Toulcův dvůr v Praze a později tam začala pracovat. Činnosti v areálu, který slouží od roku 1992 jako ekologické středisko a zázemí pro neziskové organizace zabývající se životním prostředím a vztahem k přírodě, ji byly blízké. „Během dospívání jsem často jezdila na vandry a touha být v přírodě co nejvíc ve mně byla od mala. Navíc si myslím, že ve mně takové alternativní a ekologické myšlení přetrvávalo i díky tomu, že jsem měla děti poměrně brzy. Vlastně téměř hned po studentském životě, kdy musí člověk obrátit každou korunu několikrát a snaží se využít všechno možné.”
Jiná školka
Když se v roce 2003 začalo rýsovat, že v areálu Toulcova dvora vznikne soukromá mateřská školka s ekologickým zaměřením, Magdaléna byla u toho. „Školku jsem chystala společně s její zakladatelkou, paní Emílií Strejčkovou (ekoložka, pedagožka a iniciátorka vzniku ekologického střediska v Toulcově dvoře, pozn. redakce). Hlavní myšlenkou bylo, že školka by měla být »jiná«. Aby děti byly venku, v kontaktu s přírodou a aby jedly zdravě,” uvádí hlavní vize, kterých se školka drží dodnes. „Byl to ale také velký krok do neznáma. V té době se školky zavíraly, protože bylo málo dětí. A my ji otevírali. Málokdo věřil, že pobyt venku bude tím správným tématem. Ráda vzpomínám na to, jak k nám rodiče začali přihlašovat děti, aniž jsme jim mohli slíbit, že skutečně v září otevřeme. Nerada vzpomínám na peripetie rekonstrukce. Nebo na to, jak na zahradě pár měsíců před otevřením nebylo nic, jen tři metry hluboká jáma. Musela se navézt nová hlína, na části zahrady jsme položili travnatý koberec, zbytek jsme doseli a úporně denně zalévali,“ vyjmenovává Magdaléna. Založit instituci však nebylo lehké ani po administrativní stránce. Aby mohla být školka, vedená jako nezisková organizace a obecně prospěšná společnost, zapsaná v rejstříku ministerstva školství, musela splňovat poměrně přísná kritéria a veškeré náležitosti se řešily asi rok před oficiálním otevřením. „Bylo to hodně náročné, byl to vůbec můj první velký projekt, na kterém jsem se kdy v životě podílela,” hodnotí.
Skromný rozjezd
V roce 2003 také skončila Magdaléně rodičovská dovolená a přestala pracovat v mateřském centru. Kromě příprav ke spuštění provozu školky se věnovala projektu, který zkoumal, jak vážné je odcizování dětí přírodě. Ve školce, která byla symbolicky pojmenována Semínko, byly otevřeny dvě smíšené třídy v září 2004. V té době také začala Magdaléna studovat na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. „Byly jsme i s paní ředitelkou tři učitelky. Ráno na každé třídě jedna, odpoledne byly děti spojeny. Zakládaly jsme záhony, zahradu, malovaly třídy. Žily jsme hodně nízkorozpočtově. Nábytek a hračky jsme měly takové, které nám přátelé z jiných školek byli ochotni darovat. Mzdy byly nízké, pracovní jistoty nejasné, někdy nebylo ani na výplaty,” vzpomíná na radostné, zároveň však také náročně začátky Magdaléna, která se o tři roky později stala ředitelkou Semínka. Vést školku předtím několikrát odmítla, a to proto, že se chtěla naplno věnovat svým dětem. „Hlavní důvod, proč jsem nakonec místo ředitelky vzala, bylo to, že to nikdo jiný dělat nechtěl,” říká s nadsázkou. Její pozice je totiž spíš o administrativě, než o samotné práci s dětmi. Na starosti má i výběr vhodných zaměstnanců, komunikaci s rodiči, musí vyřídit řadu provozních záležitostí a dohlédnout na případné opravy a údržbu objektu.
Jak probíhá jeden den v lesní školce? A jak se Magda stravuje? Přečtěte si v nezkráceném příběhu v tištěném magazínu Aha! pro ženy. V prodeji vždy od úterý, jen za 8,90 Kč!