Ivetě (49) z Luhačovic před 8 lety tragicky zemřel syn Lukáš (†18). Dnes pomáhá ostatním rodičům, kteří přišli o potomka "Ztráta dítěte nikdy nepřebolí, ale pomoc druhým je cesta ke smíření..."
Dokáže se sice usmívat, ale závěr roku bude pro Ivetu Coufalíkovou (49) z Luhačovic již navždy ten nejbolestnější. Prožila to nejhorší, co mámu může potkat. Smrt nadaného syna Lukáše (†18). Tři dny před Štědrým dnem se utopil v hodině tělocviku v bazénu. Nejdříve se jí nechtělo žít. Cestu jak dál ale nakonec našla. Ve spolku Dlouhá cesta na Moravě obětavě pomáhá rodinám, které o své milované děti rovněž přišly.
Vánoční svátky 2007 byly pro Coufalíkovi nejhorší v životě. Utápěli se v žalu a bolesti. Lukáš, student průmyslovky, který měl život před sebou, se nevrátil ze školy domů. Místo syna měli najednou v ruce jen jeho batoh. Byl skvělý plavec, proto rodiče nemohli pochopit, co se stalo. „Plavkyně si ho pod vodou všimla, ale myslela, že se potápí. Až když plavala zpět a byl na stejném místě, přivolala plavčíka. Bylo již ale pozdě. A já dodnes přemýšlím, co se vlastně stalo,“ povzdechne si Iveta. Údajně mohlo dojít k hypoventilaci (mělké a zpomalené dýchání, při kterém je přísun vzduchu menší, než jaké jsou aktuální požadavky organismu – pozn. red.), když chtěl Lukáš přeplavat bazén pod vodou. Vánoce byly kruté, stejně jako závěr roku. Pohřeb se konal na Silvestra…
Iveta ztratila smysl života. „Myslela jsem, že všemu hezkému je konec. Starší syn studoval v Brně. S manželem jsme zůstali ve velkém zármutku sami. Nikdo nám nedokázal poradit. Přišly stavy, kdy jsem to chtěla zabalit, nemohla už dál,“ svěřila se. Pak se ale ozval zdravý rozum, který říkal: Máš přece ještě syna Martina! Přesto hledala někoho, kdo by jí vysvětlil, proč se něco takového stane dítěti. Prvním opěrným bodem byl dopis s radami od psycholožky Naděždy Špatenkové z Olomouce. „Ale to mi nestačilo. Chtěla jsem potkat člověka, který prožil to, co já. Po několika měsících jsem se dostala k Dlouhé cestě a mezi rodiče, kteří rovněž přišli o děti. Ukázali mi, že je to sice moc těžké, ale že to jde,“ vzpomíná Iveta. Zpočátku odmítala účast na rekondičních pobytech. Jsem přece dál, tam se jen pláče, říkala si. „Ale bylo to jinak. Sdílet společně bolest a radovat se z úspěchů svých dětí, je moc důležité a má to smysl,“ říká Iveta.
Celý příběh najdete v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.