Ivana Chřibková (34) si plní své sny. Pracovat v televizi a stát se spisovatelkou. Jak to dokázala? "Pokusila jsem se o sebevraždu. A to mi změnilo život!"
Cílevědomější a odhodlanější ženu bychom hledali jen stěží. Aby pomohla lidem v nouzi, účastnila se mnoha charitativních projektů. Když si usmyslela, že chce pracovat v televizi, přestěhovala se do Prahy a záhy získala zaměstnání na Nově. Nedávno si Ivana Chřibková (34) splnila dětský sen. Chtěla napsat knihu, a tak obětovala svou slibně se rozvíjející novinářskou kariéru a přesídlila do Španělska. Po dvou letech nepřetržité práce jí tak říjnu vyšla první novela Suchý hadr na dně mořském. Začínající spisovatelka je zkrátka jedinečným příkladem toho, že když se chce, jde opravdu všechno. Na počátku ale byla jedna tvrdá zkušenost…
Jak náročné je pro takového moravského patriota stěhování do Prahy?
Obtížné. Opavu a celý moravský region mám opravdu ráda. Opouštěla jsem rodinu i přátele a v Praze jsem nikoho neznala, neměla jsem tu zajištěnou práci ani bydlení. Ale bylo mi jasné, že pokud si chci plnit své sny a dostat se do televize, tak tam zůstat nemůžu. Potřebovala jsem překročit svůj stín. Začátky v Praze byly opravdu velmi krušné. Stýskalo se mi po rodičích a bratrovi a byla jsem skutečně jen malý kousek od toho se zase sbalit a odjet zpátky na Moravu. Nad vodou mě držely jen dopisy, které jsem každý den posílala domů.
Byla stejně těžká i cesta na televizní obrazovku?
V Praze jsem nejprve pracovala v knihkupectví, abych si vydělala na bydlení, a při tom jsem všude možně rozesílala životopisy. Ozvali se právě z Novy, úspěšně jsem absolvovala konkurz a začala pracovat jako redaktorka týdeníku ANO. Když tento pořad skončil, přešla jsem ke zpracovávání videoobsahů. A odtud to byl už jen krok k X-Factoru a České, posléze Československé SuperStar.
V čem spočívala vaše práce na těchto show?
Točila jsem reportáže a videorozhovory se soutěžícími. Naším hlavním úkolem pak bylo poskládat online obsah tak, abychom diváka co nejvíce pobavili i mimo televizní obrazovku. Museli jsme také vytvořit mikrostránky všem pořadům, a tak v podstatě vznikal web Novy v podobě, jakou znáte dnes. Práce to byla nesmírně zábavná, protože online žurnalistika se tehdy teprve rozjížděla, takže jsme vlastně měli volnou ruku a mohli jsme se na tom pořádně vyřádit.
V současné době běží další ročník Československé SuperStar. Není toho už tochu moc?
Myslím, že ne. Tohle není pořad na jedno použití. Všimněte si, jak všude ve světě lidi neustále baví jej sledovat. To jenom my, Češi, k tomu přistupujeme takto skepticky. A přestože SuperStar stejně všichni sledujeme, nedokážeme ty talenty ocenit a akorát reptáme.
Měla jste na Nově štěstí i na dobré kolegy?
Měla, obrovské. Dodnes jsou to mí přátelé. Při SuperStar a X-Factoru jsme se nesmírně nadřeli – byl to v podstatě půl rok nepřetržité práce a odříkání. Ale vztahy s kolegy jsem měla bezvadné. I když teď už druhým rokem žiju v zahraničí, zůstávám s nimi v kontaktu. Bývalí spolupracovníci mi přišli podpořit na křest knihy, Rey Koranteng se dokonce stal jejím kmotrem... Na Novu mám zkrátka ty nejlepší vzpomínky.
To zní, jako byste v televizi byla opravdu šťastná. Přesto jste se po deseti letech rozhodla zaměstnání opustit...
Byla jsem šťastná. Ale dostala jsem zkrátka pocit, že si ještě musím splnit ten další, spisovatelský, sen. Do cesty se mi pak postavil Tomáš. Dlouho jsme byli přátelé, ale po mé návštěvě Gibraltaru a Španělska, kde pracoval, z toho vznikla láska. Oslavili jsme spolu v Seville Nový rok a bylo nám jasné, že ten další už nechceme prožít jeden bez druhého. Když jsem se po dovolené vracela zpět do práce, už jsem to všechno viděla před sebou: výpověď na Nově, stěhování do Španělska i práci na knížce. V Praze jsem zkrátka čekala na správnou chvíli, a ta po těch deseti letech přišla.
Celý rozhovor najdete v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.