Na ostrově Borneo má vysněnou práci, přítele a klid. Hana Svobodová (29) chrání želvy v Indonésii
Při jedné ze svých posledních návštěv v Česku nám Hana Svobodová vyprávěla o svých cestách, životě na druhém konci světa i o mořských želvách. Její dlouhodobý zájem o tyto plazy ji zavedl až na indonéskou část dalekého ostrově Borneo, kde pracuje pro mezinárodní organizaci Turtle Foundation. Kromě zaměstnání, které ji nesmírně naplňuje, tu nakonec našla i něco víc – životní lásku a zdravý nadhled.
Co vás vedlo k ochraně želv?
„O želvy se zajímám už od malička, od šesti let mám doma suchozemskou. Hodně jsem pak o nich četla a zaměřila jsem se na ně v bakalářské i diplomové práci při studiu na Přírodovědné fakultně Univerzity Karlovy. Ale nechtěla jsem dělat jen výzkum, chtěla jsem se věnovat hlavně ochraně.“
Jen chtít asi nestačilo, že?
„Poprvé jsem byla jako dobrovolník na ochranu mořských želv v Mexiku, když mi bylo osmnáct. Zůstala jsem tam měsíc, ale vůbec to neproběhlo tak, jak jsem si představovala. Myslela jsem si, že budeme pracovat přímo na pláži, ale většinu času jsme trávili v želvím středisku a mluvili jsme s turisty. Nicméně jednou nás na pláž opravdu vzali, což byl pro mě obrovský zážitek. Stejně jako můj pobyt v Irsku, kde je nejsevernější líhniště kožatek velkých, obřích želv, které mají na délku až dva metry a váží 800 kilo. Tam jsem jela kvůli diplomové práci.“
„Poprvé jsem tam jela v létě 2010. Osm měsíců jsem strávila na univerzitě v Padangu na Sumatře, kde jsem se učila indonéštinu. Využila jsem tehdy nabídky indonéského velvyslanectví na stipendijní studijní pobyty určené pro mladé lidi do 35 let ze 70 zemí světa. Během pobytu jsem objížděla i želví centra na Sumatře a viděla jsem, že je tam ochrana na nízké úrovni. Někdo sice Indonésanům řekl, že mají chránit želvy, ale už jim neřekl jak. Například zcela nesmyslně nechávají želvy po vylíhnutí několik měsíců v jezírku se sladkou vodou. To je ale na život v moři nepřipraví… Náhodou jsem pak poznala starostu jedné z oblastí a vyprávěla jsem mu, co všechno je v želvích centrech špatně. Rozhodl se, že s tím něco udělá a hodlal postavit vzorové centrum na záchranu želv. Nabídl mi, abych pro něj pracovala, ale nakonec nevyšlo…“ Jak to?„V březnu jsem se vrátila zpátky do Čech, abych obhájila diplomku. Do Indonésie jsem se podle naší dohody vrátila, ale až tam mi starosta oznámil, že nadřízený orgán projekt ještě neschválil. Letěla tam se mnou tehdy ještě moje ségra, takže jsme alespoň měsíc cestovali. Dva a půl roku jsem pak pracovala pro pražské vzdělávací sdružení Tereza, a nyní působím na Borneu jako odborný poradce a koordinátor pro mezinárodní organizaci Turtle foundation. A může za to opět náhoda.“
Povídejte…
„Když jsem v Indonésii studovala, potkala jsem paní, která na sobě měla tričko organizace Turtle Foundation. Zaujalo mě to, chtěla jsem se jí jen zeptat odkud ho má. Byla to manažerka právě této organizace. Po čase pak četla moji diplomku v angličtině a nabídla mí, jestli nechci jet na měsíc jako dobrovolník na Borneo, na ostrůvek do oblasti Berau, která je největším líhništěm karet obrovských na světě. To bylo v roce 2012 a bylo to super. Další rok jsem tam jela zase jako dobrovolník a od loňska už pro organizaci pracuji.“
Celý příběh najdete jen v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.