Pohár pro mistra hokejové extraligy: Pardubice? NEE! Tam mě minule znásilnili...

Všichni hokejoví fanoušci tuší, že je to už jen formalita. Že pohár pro mistra uzmou Pardubice. Jenže – kdyby se mohla vyjádřit samotná trofej, určitě by se cestě do Pardubic zpěčovala a raději by za svůj nový domov volila Vítkovice. Má přece pořád v živé paměti, jak ji před pěti lety Pardubáci během bujarých oslav zatím posledního titulu rozmlátili!

Ve východočeském městě na Labi to před pěti lety skončilo s cenností pro šampiona tuze špatně. Hokejisté s ní zacházeli jako s tou nejhorší onucí, a ne jako se svatým grálem. Pohár plaval v Labi, hráči jej mlácením hokejek málem slisovali a nakonec tenhle vrak, kus kovu plandajícího na podstavci, zakopali do země na zahradě jednoho z hráčů. Snad aby tu hrůzu nikdo neviděl...

Jenže pak neměli co ukazovat lidem, narychlo sehnali jakousi napodobeninu a tím to celé prasklo! Jednoduché srovnání dvou fotografií ale ukázalo, že se jedná o úplně dva různé poháry...

Generální manažer Zbyněk Kusý pak musel tu trapnou věc vysvětlovat za své hráče. Na zasedání Asociace profesionálních klubů, přede všemi váženými kolegy z branže, se musel oficiálně omluvit! „Tím se celá věc tehdy uzavřela. To, co se stalo, snad bude pro pana Kusého dostatečným poučením. Určitě si pohlídá, aby už k něčemu takovému nedošlo,“ míní dnes ředitel extraligy Stanislav Šulc.

Kusý nakonec také na náklady klubu nechal zhotovit zbrusu nový pohár. Před pár dny trofej oslavila páté narozeniny, tak snad se v plném zdraví dožije i těch šestých...

Fiktivní rozhovor aneb Kdyby trofej mohla mluvit...

Vedení extraligy nemá na vybranou: pohár musí odevzdat do rukou mistrů, ať už to jsou sebevětší sígři. To je právo šampionů, kolem poháru pár neděl divoce křepčit. Právo ho zničit jim už nenáleží, ale i to se jednou stalo. Skončil rozmlácený a zakopaný v zahradě Michala Sýkory, tehdejší pardubické opory a staršího bratra současného tahouna týmu Petra. Je tedy logické, že na letošní »Tour de Pardubice« se ten nablýskaný křapáč právě netěší... Umět tak mluvit, možná by říkal toto:

Po pěti letech můžete skončit v rukou pardubických hráčů. Co vy na to?
„Snažím se zachovat si kamennou, totiž kovovou tvář. Ti kluci přece ještě nic neudělali, tak proč je předem obviňovat? Netrhejme nikomu uši dopředu! Beztak je nakonec utrhnou oni mně... Ale – třeba se kluci pohádají a nic se mi nestane...“

Jak to myslíte?
„No, sami dobře víte, jak to s nevlastním bráchou dopadlo minule. Tak tak že ho po exhumaci vůbec identifikovali! A to letos přišel do Pardubic Dominik Hašek...“

V čem by to pro vás mělo být horší?
„Nevzpomínáte si už, jak v roce 2002 hodil při soukromé oslavě na své garden party Stanley Cup do bazénu plného chlóru?! Poslal bodyguardy, kteří pohár provázejí na každém kroku, házet na koš a... No čuměli tenkrát jak blázni! Dokonce mu ho chtěli nadobro sebrat!“

Ležet u Haška v bazénu je ale přece lepší než na bahnitém dně Labe, ne?
„V tom právě spatřuji svou naději! Budou se hádat, kam mě hodit, pomlátí se mezi sebou a já zůstanu nedotčen.“ (usmívá se)

Anebo stihnou oboje...
(blíží se Petr Sýkora s hokejkou v ruce, pohár znejistí...) „Ehm... Chtěl bych... (rozklepaně) ...vše, co jsem dosud řekl, dementovat! Trpím už nějaký čas od těch minulých pardubických oslav po JEDNÉ LEHKÉ ráně hokejkou poruchou paměti. Jsem ten původní pohár, co se uděluje od pradávna, nikdy jsem nebyl zničen, nikdy nebyl vyroben duplikát. Ježíši, tak už mě, Sejku, neškrť! Říkám to přece přesně tak, jak jsi chtěl, ne?! Au! Au! Hokejkou nééé. Proč je tu, sakra, ten krumpáč?!“

23.4.2010 12:00