Jindra Hojer z Rychlých šípů (94): Cvičí a při životě ho drží divadlo

Jindra v roce 1936 chodil na gymnázium a bylo mu téměř 12. Jeho nejlepší kamarád Vašek Černý alias Červenáček ho v Praze vzal na loď, kde byla klubovna skautského oddílu. „Jestřáb si mě prohlédl. Když mi pak podal levou ruku a já pravou, řekl ‚My si podáváme levou, ta je od srdce‘. Pak prohlásil, že to se mnou zkusí,“ pamatuje si dodnes Hojer, který nyní žije v pardubickém domově pro seniory.

Báli se o něj
O vstupu do skautského oddílu ale jeho rodiče nejdřív nechtěli ani slyšet. „Mámě totiž dva kluci přede mnou zemřeli, takže mě chovali jako v bavlnce,“ vysvětluje Hojer, který ale rodiče nakonec přesvědčil. Později s nimi probíral žádost Foglara, zda by ve svém komiksu mohl jeho jméno použít pro postavu jednoho z členů Rychlých šípů. „Ujistil mě, že mi ta osoba nebude dělat žádnou ostudu,“ vzpomíná senior. Nic jiného než jméno a skauting jej ale s postavou nespojuje. „Jestřáb mě tam vypodobnil jako blonďáčka s ulízanými vlasy, ale já jsem je měl krásně kudrnaté,“ zdůrazňuje.

Nejlepší léta
Ve skautském oddíle byl téměř pět let a s vedoucím Jestřábem byl na třech táborech. Na ty mohlo jet vždy maximálně 30 dětí. Kdo měl trestné body třeba za pozdní nástup nebo špinavé boty, měl smůlu. „Byla to nejlepší léta mého mládí, něco fantastického. Na táborech jsme si sami stavěli stany, vařili si i prali. Poznal jsem, co je to za krásu, když se probudíte a bosí se couráte v trávě ranní rosou. Byl jsem pražský kluk, takže jsem přírodu moc neznal,“ říká Jindřich Hojer. Později vystudoval chemii a skoro celý život pracoval ve Výzkumném ústavu v Rybitví u Pardubic.

Tvůrce hlavolamů a povídkář
Jindra Hojer celý život luštil, střádal a vymýšlel hlavolamy a nedávno mu dokonce vyšla knížka Záhadné hlavolamy pro chytré hlavičky. Zájem o ni ho překvapil. Z nákladu 2000 kusů je už prodaná více než polovina. Navíc v létě dorazí na pulty jeho další kniha Střípky ze života Jindry Hojera s příběhy z jeho cest a několika autorskými povídkami.

Tři velké lásky
Za svůj život potkal Jindřich Hojer tři lásky. Ve 24 letech se oženil s Jiřinou, kterou poznal v práci, a zplodil s ní dceru Evu. „Byli jsme spolu 34 roků, než mi v 56 letech zemřela na zánět slinivky,“ svěřuje se pan Jindra. Později se dal dohromady se svojí první studentskou láskou Tájou v době, kdy byla rozvedená. „S tou jsem byl 25 let. Ona byla primářka v psychiatrické léčebně a zemřela na parkinsona,“ říká smutně senior. Jeho třetí partnerkou byla Milada, s níž žil v domově pro seniory. Opustila ho předloni po mrtvici. Jindřich Hojer má jednu dceru, dvě vnučky a čtyři pravnoučata.

Chce se dožít 500. reprízy
I přes vysoký věk je Jindra Hojer stále plný elánu a humoru. „Loni jsem při zápalu plic utekl hrobníkovi z lopaty. Ale cvičím a pomalu už se šourám o holích,“ neztrácí optimismus. Jeho velkým přáním je dožít se listopadové 500. reprízy Rychlých šípů hraných Slováckým divadlem v Uherském Hradišti a přijet se na ni podívat. „Jezdím tam na kulaté reprízy a má s tím divadlem družbu, která mě drží při životě,“ dodává.