Slovenský herec Milan Lasica (79): Nejlíp se cítím ve dvou
22 fotografií
Je hercem, který se na jevišti nejlépe cítí ve dvojici. Když ale před sedmnácti lety přišel Milan Lasica (79) o svého celoživotního »parťáka« Júlia Satinského (†61), o jiné komické duo se už nepokusil. Až nyní si k sobě jednoho partnera našel – moravského herce, klauna a mima Bolka Polívku (69). Společně září v jeho autorské hře Klíště.
Jakubské náměstí v centru Brna. Dnes je tu Divadlo Bolka Polívky, kdysi tu bývalo divadlo Večerní Brno. A v roce 1970, když populární komická dvojice Milan Lasica a Július Satinský dostala na Slovensku zákaz, přišla na dva roky do angažmá sem. Nyní se Milan Lasica na stejnou scénu opět vrací, už potřetí. A s Bolkem mají společného víc, než jen hraní ve dvojici – oba jsou principálové divadel. Bolek v Brně, Milan Lasica v Bratislavě.
Vzpomínáte někdy na období, které jste strávili v Brně?
„Jistě! Když nás vyhodili ze Slovenska, dostali jsme ještě ten den nabídku do divadla Večerní Brno. Byli jsme tehdy velmi rádi, že o nás byl zájem a mohli jsme tu dva roky dělat svá představení s našimi texty. Až do té doby, než nás zákaz zastihl i tady a museli jsme také odejít. Ale na ty dva roky vzpomínám jako na něco velmi příjemného.“
Jak jste zákaz tehdy nesli?
„Ze začátku velmi sportovně. Zavřeli divadlo, ve kterém jsme hráli, a zakázali nám veškeré veřejné účinkování. My přišli do Brna, hráli jsme po Čechách, i v Praze. Chodili se na nás ze solidarity dívat ti nejslavnější čeští umělci, tak jsme to ani nemohli brát jako trest. Potom to bylo trochu horší, ale s odstupem času už mi to tak dramatické nepřipadá. Mnoho lidí na tom bylo hůř.“
Jednou prý na vás přišel i Jan Werich...
„Ano, to je pravda. Seděl v první řadě, a vůbec nic neslyšel. Měl problémy se sluchem a nechtěl nosit naslouchátko. Vedle něj seděla Stella Zázvorková, která mu, když se lidé smáli, křičela do ucha, co jsme povídali. A on se pak smál sólo. Když jsme zpívali, vstal a dirigoval. Před pár lety se mi dostala do rukou jeho korespondence s Voskovcem. A tam píše, že se mu to velmi líbilo. Stálo tam: Jsou jako my, berou všechno seriózně. To pro mě byl ten nejkrásnější pozdrav z onoho světa.“
Z Brna jste se pak vrátili do Bratislavy, ovšem do souboru operety...
„Když jsme museli odejít z Brna, slitovali se nad námi zase v Bratislavě. Umístili nás do operety, neboť si mysleli, že se tam budeme jen někde v pozadí hýbat. To už nás mohli dát rovnou do baletu, to by pro ně bylo jednodušší! (směje se) I v té operetě jsme se tak trošku prosadili.“
S Júliem Satinským jste vystupovali celý život, až do jeho odchodu. Pamatujete si, kdy jste se poprvé potkali?
„Úplně přesně! Začínali jsme spolu, když jsem měl devatenáct a on měl o rok a půl méně. Ale poznali jsme se dřív. Bylo mi třináct a šlo o akci v bratislavském Domě pionýrů. Seděli jsme kolem ohně jako Dvanáct měsíčků. Já byl březen, Julo červen. Zajímavé na tom bylo, že za námi nepřišla Maruška, ale Děda Mráz, který prohlásil, že přichází z Čukotky. Už tehdy jsme k sobě měli blízko, vlastně nás dělily jen dva měsíce.“ (směje se)
Návrat ke dvojici
Hra Klíště, kterou Bolek napsal, vypráví o setkání dvou hereckých bardů v divadelním klubu. Oba přijdou v kostýmech a parukách – Milan Lasica jako Don Juan a Bolek jako Casanova. A začínají svůj herecký koncert...
Od smrti Júlia Satinského jste jinou dvojici nevytvořil. Je pro vás nyní návratem k ní partnerství s Bolkem Polívkou?
„Vlastně ano. Podívejte se, já nejsem herec ani svým vzděláním (vystudoval dramaturgii – pozn. red.), ani praxí. Celý život jsem hrál s Júliem Satinským komickou dvojici. A tento Bolkův autorský text je pro mě návratem k partnerství, ke dvojici. A to je to, v čem se cítím nejlíp.“
Jak dlouho se s Bolkem znáte?
„Poprvé jsem se s ním potkal před třiceti lety v Bratislavě. Přišli mě společně s panem Zapletalem pozvat do jeho Manéže, ale já v ní tehdy vystoupit nemohl. Až o pár let později. Mezitím byl Bolek hostem v našem divadle. Nedá se říct, že by šlo hned o spolupráci, ale kontakty tam vznikly. Do spolupráce jsme přešli až v inscenacích, které spolu hrajeme, anebo jsme hráli. Byly tři – Garderobiér, Minus dva, která už má za sebou asi dvě stě repríz, a teď v Bolkově nové hře Klíště.“
Jak se vám s ním hraje?
„Velmi dobře, i když on je spíš sólista. Já jsem vyslovený partner do dvojice. Ale Bolek je velký profesionál, takže zvládne zahrát i partnera.“
Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním tištěném vydání deníku Aha!
Manéž Bolka Polívky číslo 56: Debata o korektních vtipech:
22 fotografií
