Sourozenci Hana a Petr Ulrychovi: Udavač jim zničil 20 let kariéry!
6 fotografií
Jsou sourozenci, i když je mnozí považují za manžele. Letos spolu Hana (70) a Petr (75) Ulrychovi hrají už padesát pět let, a to i přesto, že je tatínek od hudební dráhy zrazoval. Z Hanky mohla být zdravotní sestřička a z Petra konstruktér letadel. Začali se ale věnovat muzice a dosáhli toho, že se z kapely Javory stal fenomén. A to i přesto, že je po osmašedesátém roce nesměli hrát až do revoluce...
Váš tatínek byl známý tenorista. Bylo odmalička jasné, že půjdete v jeho stopách?
PETR: „Vůbec ne, otec nás od této cesty naopak zrazoval. Zpíval i ve Vídni a v pražském Národním divadle a poznal nejen slávu, ale i rub této profese.“
HANA: „Hodně ho bralo, když jsme potom začali zpívat.“
Hrajete spolu 55 let, přesto máte na webových stránkách uvedeno: „Jsme sourozenci, ne manželé.“ To musíte stále vysvětlovat?
HANA: „To je proto, že mladší generace už nás tolik nezná, a tak si automaticky myslí, že jsme manželé. Petrovi z toho tedy nevstávají vlasy na hlavě, ale mně jo!“
PETR: „Díky tomu, že nejsme v televizi, tak se stává, že za námi chodí lidé a ptají se: Vy ještě zpíváte? A my říkáme: Samozřejmě, přijďte se podívat.“
HANA: „Vždycky si vzpomenu na jednu perličku. Před dvaceti lety jsme měli velký koncert v Lucerně. Těsně před ním za mnou přišla jedna novinářka a ptala se mě: A vy ještě zpíváte? To mě položilo na kolena! Před námi stál vyprodaný sál.“
Jak často dnes hrajete?
PETR: „Teď jsme koncerty ze zdravotních důvodů omezili, ale pořád je jich dost. Kolem osmdesáti do roka. Těžiště máme hlavně na Moravě.“
HANA: „Ale hrajeme po celé republice.
PETR: „Hodně v Praze, v Českých Budějovicích, v Plzni. Bohužel jsme ale, a to nevím z jakých důvodů, úplně ztratili Slovensko.“
HANA: „To bylo tím, že jsme měli zákaz po srpnu 1968, a tím se to naprosto přerušilo.“
Co se tehdy stalo?
PETR: „Dvacátého prvního srpna, v den, kdy k nám přišli Rusové, jsem jako první v půl deváté ráno nazpíval písničku, kterou jsem složil asi za dvacet minut. Zavolal jsem Gustavu Bromovi, aby mě dovezl do ilegálního vysílání v Brně. Hned šla do éteru. Byla to první protestní píseň, nazval jsem ji Zachovejte klid.“
Jaká byla reakce?
PETR: „Nejdříve se nic nedělo. Uběhl rok a všichni vyčkávali, co se vyvrbí. Rusům jsme byli jedno, ale pak přišla normalizace. Zrovna jsme v Brně točili nějaký televizní pořad a zpívali v něm písničku Ideál, kterou hrajeme dodnes.“
HANA: „Ta byla náš další problém.“
PETR: „A najednou vyběhl producent a mával papírem: Dost, netočit, konec, toto vypouštíme. A proč, prosím vás, ptali jsme se. Dostali jsme pokyn, řekl.“
Zjistili jste, kdo za tím stál?
PETR: „Byl to anonym, nejspíše z krajského výboru, anebo kdoví odkud. Ale nikdy jsme se nedozvěděli, kdo jej podal. Dávali si pozor, aby nepadlo nějaké jméno.“
HANA: „Někdo byl zkrátka aktivní. Nebo nás neměl rád, možná jsme pro někoho byli konkurence…“
PETR: „Spousta lidí ale zákaz dodržovala víc, než by bylo záhodno a zdrávo.“
Jak jste pak pokračovali?
PETR: „Vystupovat jsme mohli, ale nesměli nás hrát. Mohli jsme točit písničky…“
HANA: „…které ovšem nevysílali.“
PETR: „Díky tomu vznikl náš divadelní Nikola Šuhaj loupežník. Nahráli jsme desku.“
HANA: „A tu pak objevil Janko Roháč, který z ní v roce 1974 udělal komorní muzikál v divadle Ateliér.“
PETR: „Tím, že nás nesměli hrát, nám vlastně posloužili. Lidé si album o to víc kupovali a chodili na naše představení.“
Které mělo úspěch...
PETR: „Ano, v Ateliéru jsme odehráli přes dvě stě repríz s Pavlem Landovským. Když ho vyhostili do Rakouska, vystřídali se v něm Jiří Císler a Jiří Krampol. Ta inscenace neměla chybu!“
HANA: „Pořád bylo vyprodáno, hrála se asi pět let. Lidé chodili, protože věděli, že Landovský zase něco pronese. A on vždycky něco našel, kolikrát nás úplně odrovnal.“
PETR: „Když hrál četníka, vozil se po policajtech, to byla jeho parketa. Vyžíval se v tom. Kdo chtěl, mohl u Landovského vždycky číst mezi řádky.“
On byl neřízená střela...
HANA: „No to byl!“
PETR: „Nikdy jsme netušili, co udělá. Ten nás odrovnal, kdykoli se mu zachtělo. Vidíte, měli jsme zákaz, hráli jsme v malém divadélku a zažívali jsme úžasný věci. Roháč se inscenaci pokoušel dostat do televize, ale nepovedlo se mu to.“
Oba máte dospělé děti, jde některé z nich ve vašich stopách?
HANA: „Petrova dcera z prvního manželství krásně zpívá i hraje na kytaru. Nevím, proč nemá kapelu. Ale vrhla se jiným směrem.“
PETR: „A syn si rád zazpívá, ale je sportovec, tenisový trenér.“
HANA: „Moje dcera taky pěkně zpívá, chodí do gospelového sboru. To ji baví, ale nevěnuje se tomu. Možná to ale přijde přes generaci.“
Celý článek najdete v tištěné verzi sobotního Aha!
6 fotografií
