Odhalení po 50 letech: Největší tajemství Čtyřlístku
18 fotografií
Je jim padesát a vůbec se nemění, snad jen z psí holčičky Fifinky vyrostla slečna a Myšpulínovi se zlepšil zrak, jelikož odložil brýle. Ilustrátor Jaroslav Němeček (75) kreslí legendární Čtyřlístek od roku 1969 pořád stejně i se stejnou chutí, s manželkou Lucií tehdy zvířátka vymysleli během jednoho odpoledne. Nyní jde do kin celovečerní film o partičce zvířátek z Třeskoprsk a komiks má bezmála sedm stovek pokračování! Čtyřlístek se stal fenoménem.
Bobíkovi chutná, ale nikdy nepřibral, Pinďa je pořád znamenitý běžec. Charaktery se nemění, vynálezy jsou stále důmyslné. „Myšlenku jsme si s Lucinkou přivezli z Itálie, kde jsme okoukli, jak to vypadá v západních nakladatelských domech. Krátké komiksové příběhy jsem kreslil už dřív, například do Mateřídoušky, ale teď jsem viděl, že lze udělat celou knížku," líčí pan Němeček.
Italská inspirace
V podkroví podolské vily má Čtyřlístek svoji redakci. Tady se rodí nápady, příběhy, odsud vyšel film, mince s populárními postavičkami, známky. A tady teď společně s paní Lucií Němečkovou známý ilustrátor vypráví o zrodu veselého kvartetu. „Dali jsme si víno, které jsme si přivezli z té Itálie, sedli ke kulatému stolu a vymysleli celý koncept.“ Že to budou zvířátka, bylo jasné hned, paní Němečková pochází ze statku a okolo byla samá zvířátka. Budou se ale chovat jako lidé. „Nejdřív byla Fifinka, holčička, byla taková menší, až později se stala spíš slečnou,“ vypráví paní Lucie. To ona je evidentně Fifinka. Distingovaná dáma, taková princezna. Když pan Němeček vymýšlí, co bude v příběhu dělat a jak se bude tvářit, má inspiraci hned po svém boku.
Měli tam mít Einsteina
Pak přišli Bobík s Pinďou. Naráz, společně. Prasátko, rázný silák a zdatný jedlík a vedle něho vyjukaný zajíc. Sportovec a někdy trochu strašpytel. A čtvrtý do party přibyl kocour Myšpulín, autorita, vědátor. Pravda, někdy roztržitý. „Původně to měl být Einstein nebo jsme mysleli, že by mohl být i kouzelník. A nakonec je to tenhle vynálezce,“ představuje pan Jaroslav. Má dojem, že on je jasný předobraz Bobíka, ale je vedle. „Kdepak, to je jasný Myšpulín. Všechno spravuje, kutí, vynalézá, na naší chalupě máme plnou kůlnu strojů, co kdy vylepšoval,“ práskne Fifinka.
Badatelé nespí!
Když se největší fanoušci ptají, zda spolu nějaká zvířátka »něco mají«, uvažují, že by to byla právě Fifinka s Myšpulínem. „Na besedě nám jednou vypočítali, jak často stál jeden vedle druhého nebo jak často se dotkli. Lidé zkoumají kdeco a studenti dokonce píší bakalářské práce o Čtyřlístku,“ směje se paní Němečková. Žádný podobný záměr tam ovšem není, zvířátka jsou kámoši (navíc každý je jiný živočišný druh), ale pokud to má čtyřlístkové badatele uklidnit, tak v reálu spolu žijí právě Fifinka a Myšpulín (Němečkovi) a to už krásných padesát let.
Podívejte se do studia, kde film o Čtyřlístku vznikal:
18 fotografií
