Jiří Mádl (32): Pochyby o smrti Třísky
35 fotografií
Potkat se s Jiřím Mádlem (32) není snadné. Diář má plný rok a půl dopředu. Hned poté, co do kin přišel jeho vlastní film Na střeše, začal točit hlavní roli v kriminálce Sever – a poprvé je z něj detektiv. V branži je letos patnáct let a od chvíle, kdy jej do výšin vymrštil film Snowboarďáci, se nezastavil. V hlavě má nemalé plány...
Jirko, kolik času vám teď zabírá natáčení?
„Točím šest dní v týdnu, dvanáct hodin denně. Vstávám v pět až v půl šesté a jedu na plac. Od sedmi do sedmi, někdy i do devíti točím, pak mě odvezou na hotel. Tam mám hodinu až dvě na to naučit se texty a usnout, abych brzo ráno zase mohl vstát. Je to masakr. Mám hlavní roli a skoro neslezu z placu. Když točím film, mívám maximálně třicet natáčecích dnů. Jenomže tady jich mám přes šedesát!“
Poprvé hrajete detektiva, jaký je?
„Jde o člověka, který nejdřív pracoval na stavebním úřadě. Když přejde k policii, zjistí, že věci, po kterých tam šel, jsou provázány s dalšími. Do všeho šťourá, až se to začne obracet proti němu. Nakonec se jeho boj za spravedlnost stane bojem proti policii. Je to inspirované kauzou solárních elektráren, která proběhla zhruba před deseti lety. Většina věcí, co tam řešíme, má reálný základ.“
Scénář k poslednímu filmu Na střeše jste psal taky v zahraničí?
„Ano. Studoval jsem scenáristiku na New York Film Academy a bydlel jsem na pokoji s Korejcem. Ten měl dost zajímavý život. Inspiroval mě. Scénář jsem napsal v angličtině a doufal jsem, že by se tam mohl produkovat. Když to pak nevyšlo, upravil jsem ho pro Německo. Tam jsem si dokonce plácl se slavným hercem Brunem Ganzem (pozn. red. – nejznámější představitel Hitlera, letos v únoru zemřel). Jenže to zkrachovalo na financích. Nakonec jsme z něj udělali čistě československý film.“
Těsně před natáčením nešťastně zemřel Jan Tříska, který měl hrát hlavní roli. Na co jste tehdy myslel?
„První reakce byla pragmatická. Nevěděl jsem, co se přesně stalo. Dozvěděl jsem se, že spadl z mostu, a bylo mi jasný, že se asi jen nenachladil. Ale netušil jsem, že to bude tak vážný. Až druhý den ráno jsem se dozvěděl víc a začalo mi docházet, že na tom nebude dobře. Napadlo mě, jestli to není znamení, že film nemáme dělat. Ale asi jen na pět vteřin. Měl už tolik překážek! Věděl jsem, že to musíme zvládnout.“
Měl jste v hlavě hned jiné jméno?
„Neměl. Udělali jsme casting, kam přišlo dvanáct herců v tomto věku, Čechů a Slováků. Bylo pro mě důležitý, jak budou fungovat ve dvojici s mladým vietnamským chlapcem. Když přišel Lojza Švehlík a já je dal k sobě, rozsvítili se. V tu chvíli jsem pochopil, že je to správná cesta.“
Letos je to patnáct let, kdy jste točil Snowboarďáky. Tam jste vytvořili nerozlučnou dvojici s Vojtou Kotkem. Potkali jste se až na castingu?
„Je to tak a já si pamatuju, jak jsem ho tehdy mlátil ramínkem! (směje se) Něco mi provedl a já jsem vzal ramínko a švihnul jsem ho přes stehno. Dal jsem mu hroznou ránu. Už ani nevím proč. Ale jinak jsme si hned rozuměli!“ (směje se)
Tehdy jste hrál závodně hokej, nechal jste ho kvůli filmování?
„Bylo to jako načasovaný. Zlomil jsem si ruku a rok jsem nemohl hrát. Tak jsem šel na konkurz. Až jsem natočil film, na chvíli jsem se vrátil na led. Odehrál jsem asi tři zápasy, ale pak už bylo tolik nabídek, že jsem se musel rozhodnout. Buď hokej, anebo herectví.“
Celý rozhovor najdete v tištěné verzi nedělního Aha!
Kotek se bude divit: Koho by chtěl Mádl jako filmového parťáka?
35 fotografií
