Marek Ztracený o nejtěžším období: Víc jsem pařil, než skládal
8 fotografií
Už od dětství měl Marek Ztracený (34) jasno. Bude zpěvákem, který vyprodá největší haly v republice. Tehdy se jmenoval Miroslav Slodičák, žil v Železné Rudě na Šumavě a nikdo o něm nevěděl. Pak si napsal písničku Ztrácíš a během dvou měsíců se stal hvězdou hitparád. Už jako Marek Ztracený. A teď si plní klukovský sen – příští rok se chystá dobýt O2 arenu…
Marku, chtěl jste být někdy něčím jiným než zpěvákem?
„Nikdy! Když se mě na škole ptali, co budu dělat, říkal jsem: Budou mě hrát rádia, budu v televizi a budu mít vyprodaný koncerty. Tehdy jsem neměl jediný kontakt, nikdo mě nikde nechtěl. Ale byl jsem přesvědčený, že to tak bude.“
Zpíval jste už od dětství?
„Vůbec ne! Zpíval jsem jen tehdy, když mamka s tátou odešli do práce a věděl jsem, že v baráku nikdo není. Bál jsem se, aby mě někdo neslyšel.“ (směje se)
Kdy jste s tím tedy začal?
„V sedmi letech, když mi táta pustil videokazetu kapely Queen, padla mi brada. Řekl jsem si: Nic jinýho dělat nechci! Skákal jsem u televize s tyčkou, jakou měl Mercury, a napodoboval jeho gesta. Ale zpívání jsem se nevěnoval. Hrál jsem na piano, pak studoval skladbu na konzervatoři, chodil na soutěže, vystupoval jsem s kapelou Kredenc. Náš největší hit se jmenoval Kopla mě kobyla! Ten jsme si napsali sami a nečekaně neměl moc velký úspěch.“ (směje se)
Na rozdíl od písničky Ztrácíš, která vás před jedenácti lety katapultovala na přední místa hitparád…
„To jo. Přišel jsem tehdy v lyžařský bundě ze Šumavy do Prahy a netušil jsem, že mě za měsíc budou hrát v televizích a rádiích. Seběhlo se to strašně rychle a trochu to se mnou zamávalo. Když vás všude všichni chtějí, máte pocit, že jste výjimečnej. Jenže ono to tak není. Je jasný, že po vzletu musí přijít pád.“
A ten přišel…
„To je život. Moc jsem se v tom světě neorientoval. Byl jsem bláhovej, chvílemi jsem víc pařil, než skládal, tak mě to semlelo. Když jsme chtěli udělat turné po druhý desce, říkali jsme si, že budeme hrát jen ve velkých prostorách. A na první koncert nám přišlo sedmnáct lidí.“
Jak jste reagoval?
„Nebyl jsem v pohodě. Snažil jsem se hrát, jako bych měl vyprodaný stadion. Ale cítil jsem, že je potřeba začít znovu a jinak. Já byl vždycky trochu problémovej, měl jsem i trojky z chování. Zažil jsem toho tolik, že to nejde vyprávět do novin. Asi jako jakýkoli jiný rockový zpěvák krát čtyři!“ (směje se)
Pokračování rozhovoru najdete v tištěném vydání Nedělního AHA!.
Jak zpěvák Marek Ztracený oslavil své 34. narozeniny můžete vidět zde:
8 fotografií
