DAGMAR HAVLOVÁ (65): Stříleli na mě! Po 17. listopadu 1989...
Při sametové revoluci jí šlo o život. Bývalá první dáma Dagmar Havlová (65) málem zaplatila návštěvu v Poldi Kladno životem. „Jeli jsem tam s Bróďou říct lidem, co se děje a vrátný po nás střílel,“ prozradila herečka.
Do kladenské továrny vyrazili s kolegou Vlastimilem Brodským (†81) a jedním studentem vysvětlit dělníkům, co se vlastně děje. Jenže narazili hned u vstupu do fabriky. Vrátný byl nejspíš milovník starých časů, nechtěl si je nechat vzít. V uniformě a opásaný bouchačkou hájil režim. Na herce vyjel, a pak vyndal pistoli. „Byl strašně agresivní, a dokonce po nás střílel. Lehli jsme si s Brodským na parkovišti mezi auta. Přitom jsme tam chtěli přinést osvětu, říct lidem, co všechno se změní. A byli lidi, kteří si to nepřáli. Jedním z nich byl i ten pan vrátný,“ vzpomněla Havlová.
Přiznala, že měla strach. Dodnes ale taky cítí tu atmosféru, kdy se lidé semkli a drželi při sobě. Den po událostech na Národní třídě měli ve vinohradském divadle dávat Hlasy ptáků od Jáchyma Topola, ale už se nehrálo. „Předstoupili jsme před diváky a řekli jim, co se toho 17. stalo. Herci byli vlastně jediný zpravodajský kanál, kterým proudily informace,“ řekla Dagmar v pořadu na ČT24.
Do divadla, které normálně pojalo na 700 diváků, se jich natěsnalo dvakrát tolik. „Diskutovávali jsme až do rána,“ popsala Dagmar Havlová. Tehdy před 29 lety vnímala prý Václava Havla (†75) jako vůdčí osobnost, člověka, který celý život bojoval za svobodu. Netušila, že se jejich cesty 4. ledna 1997 spojí manželským slibem.
Vzkaz mladým
Havlová vzpomínala i na to, že při shromáždění na Letenské pláni všichni plakali, když hrála hymna. „Lidé tleskali jako po představení, když špalírem procházelo celé vinohradské divadlo. Když si na to vzpomenu, říkám si, že by mladí lidé měli být informováni, jak to tenkrát bylo. Že jsme se nedostali na Západ, byla tu cenzura, báli jsme se před sebou mluvit, panovala přetvářka a lež. To oni teď nemusí. Moc bych si přála, kdyby si to uvědomovali a nezapomněli na to,“ uzavírá Dagmar.