Eduard Marek: O rok starší než republika, Gestapo, proces s Horákovou i lágry komunistů
5 fotografií
Nacisté ho zavřeli na tři měsíce, komunisté mu napařili 10 let. Eduard Marek (101) se ale nedal zlomit. Junáka pomáhal obnovit celkem třikrát – po druhé světové válce, v roce 1968 a po sametové revoluci. Skautského ducha v něm nezlomily ani uranové doly.
Jeho přezdívka byla Hroznýš, kolegové a kamarádi mu říkali Ed. „Prý Eda bylo moc dlouhé!“ vypráví čiperný senior, kterému při vzniku Československa byly téměř dva roky. Ke skautingu ho přivedl páter z kostela svatého Prokopa, kde v mládí ministroval. Nejvíce ho bavila práce s dětmi. „Tak do těch dvanácti let. Ty jsou upřímné, co si myslí, to řeknou,“ popisuje rodák ze Žižkova. S kamarády se rád vydával třeba do šáreckého údolí či na Okoř, jeho život ale nebyly jenom čundry a opékání buřtů.
První vězení
Za pomoc Židům za okupace si odseděl tři měsíce vězení. „Bylo to na začátku války, Němci vítězili na všech frontách a nebyli ještě tak divocí,“ komentuje tehdejší stav. Do konce války pak pracoval v podniku BANANAS, rozdělovně ovoce a zeleniny. „To bylo dobré, dali mi na starosti účetnictví, protože s čísly se nikomu pracovat nechtělo,“ směje se Marek.
10 let za odboj
Po válce přišlo obnovení skautských oddílů, nemělo ale dlouhého trvání. Po komunistickém puči byli do organizace nasazeni komunisté, některé oddíly zanikly, jiné splynuly s pionýrem. Marek s manželkou rozhodli, že musí něco udělat. „Založili jsme buňku DEB, jako dr. Edvard Beneš. A byli jsme napojeni na skupinu v Mostě, která převáděla lidi za hranice,“ popisuje Marek. Ještě než se ale stihl více zapojit, buňku objevila StB. Eduardu Markovi hrozilo až doživotí, nakonec byl odsouzen na deset let vězení, na podmínku byl propuštěn po sedmi letech. Pak pracoval jako zedník, na skaut ale nezapomněl.
Komunisté přispěli
A dokonce se mu v roce 1968 poprvé podařilo získat i finanční prostředky! Tehdy mohl být Junák nakrátko obnoven. „My skauti jsme si vždy vše platili sami. Ale tehdejší starosta Prahy 2 byl bývalý skaut. Řekl mi, mám tady dva miliony, tak kolik chceš? Jinak to dám všechno fotbalistům! Tak jsem mu řekl, aby mi dal nějaké peníze na stany a spacáky, aby to rodiče nemuseli dětem kupovat. Dlouho to ale nevydrželo. Vždycky nás na dva roky povolili a pak na dvacet let zakázali,“ shrnuje s humorem Eduard Marek.
Mobilizace na vojně
Když nastoupil na vojnu, psal se rok 1936 a v Evropě přituhovalo. „Sloužil jsem u letectva. Když přišla mobilizace, byli jsme mladí a nemysleli jsme si, že by válka bylo něco dlouhého. Říkali jsme si, za chvíli musíme být v Berlíně! Ale vlastně byl na válku připraven jen Hitler,“ vzpomíná. Nacistickou okupaci zažil už jako civil. „Němcům to předávali naši nováčci. To bylo dobře, my bychom totiž dělali problémy, chtěli jsme bojovat,“ uvažuje nad tehdejší situací.
Za války se »schovali« pod DTJ
Markův skautský oddíl za války ukryli pod Dělnické tělovýchovné jednoty. To byla jediná nacisty povolená organizace. „My byli kryti, ale ti, kteří pokračovali ilegálně, hodně riskovali. A to je opravdové hrdinství. Kdo nemá strach, ten žádný hrdina není, ale ten kdo má strach, a přesto to dělá, to je skutečný hrdina,“ myslí si Marek.
Foglar nechtěl funkce
Ze skauta znal Eduard Marek i známého spisovatele Jaroslava Foglara (†91). „Ten ale žádné funkce nechtěl, to ho nebavilo. Chtěl dělat jen oddílového vedoucího, aby měl čas psát knížky. Dodnes mám všechnu jeho literaturu,“ vzpomíná Marek. A tak zatímco on už byl předsedou organizace na Žižkově, legendární Jestřáb se dál věnoval dětem.
Zapíral Horákovou
Po nástupu komunismu poslala odbojová skupina k Markovi agenta Richarda Lederera, který nejprve emigroval a pak se do Československa vrátil. Policie ho našla, když u Markových přespával. „Nešlo jim o nás, ale hlavně o Miladu Horákovou (†48),“ vysvětluje Marek. I s ní se Lederer měl setkat. „Chtěli ji popravit, a tak toho na ni sháněli co nejvíce. Takže kdo řekl, že znal Horákovou, hned to na ni navlíkli. Já jsem ale »zatvrzele zapíral«, to si pamatuji, že jsem měl v rozsudku. Proto mě nakonec odsoudili na deset let,“ popisuje Marek.
Betonová hladomorna
Jako politického vězně čekalo Eduarda Marka peklo uranových dolů. Prošel Horním Slavkovem, pak byl tři měsíce ve věznici na Borech, poté ho přesunuli na Jáchymovsko do tábora Mariánská. Tady pracoval i na obávané třídírně rudy. „Tábor vedl náčelník Vašíček. Toho potkat znamenalo jít na dva týdny do korekce. To byla betonová stavba, kde se netopilo, k jídlu jsme měli dva dny vodu a chléb, třetí den poloviční stravu,“ popsal teror v táboře. Korekce si tam Marek odtrpěl celkem třikrát.
Zedník bohatší než ředitel
Po propuštění z vězení dostal Eduard Marek na výběr, buď práce v dolech, nebo na stavbách. „Tak jsem šel pracovat na stavby. Po letech jsem měl možnost dělat ředitele vysokoškolských kolejí. Sice jsem měl velikou kancelář, ale peněz málo! Na stavbách se totiž dostávaly za splnění plánu různé odměny. Tak jsem se tam nakonec vrátil,“ vysvětluje Marek.
Napotřetí to vyšlo
Potřetí pomáhal Eduard Marek skauta obnovit v roce 1989. S ostatními byli stále v kontaktu, a tak jim netrvalo dlouho se znovu sejít. „Skaut mě naučil přežít nesnáze. I v kriminále mi moc pomohl. Skaut má totiž povinnost pomáhat, takže jsem pomáhal, jak pronásledovaným Židům, tak později v kriminále spoluvězňům,“ zhodnotil Marek vliv organizace na jeho život.
Víte, že...
...Eduard Marek už vydal dvě knihy? První byla založená na vyprávění jeho tatínka. Má název Všechny boží cesty jsou nevyzpytatelné. Druhou s názvem Nebyl den jako druhý, tvoří jeho vzpomínky na dětství, skauting i pobyt v komunistických lágrech.
Rádiu je 95 let. Zdeněk Ředina z Tlumačova: Když se začalo vysílat, bylo mi 5…
Celý článek5 fotografií
