Trochu jiné letní putování za hranice: Jak jsem potkal Rigu I.
Příjemný vítr žene obzorem kupovitá mračna a věstí déšť. Zatím je ale na vyhlídkové plošině Lotyšské akademie věd nádherný pohled. Shlížím dolů na Rigu, metropoli Lotyšska, která je se svými 700 000 obyvateli největším pobaltským městem. Čeká mě tu jen pár červnových dnů, ale už teď jako bych tušil, že zdejší pobyt bude stát za to...
Široký tok řeky Daugavy (Západní Dviny), která se po pár desítkách kilometrů vlévá do Baltského moře, dělí lotyšskou metropoli na dvě části. Levobřežní s několika novými výškovými budovami není turisticky příliš atraktivní. Ovšem ta druhá, která mi leží u nohou, se svým Starým Městem dostala na seznam kulturního dědictví UNESCO. Akademická budova, na které se nacházím, se velmi podobá známé Lomonosovově univerzitě v Moskvě. Postavili ji v letech 1951 až 1961 a peníze na ni vybrali z dobrovolných odvodů nových kolchozů, tedy snížením platu rolníkům. Říká se jí tady Stalinův narozeninový dort, nebo taky Kreml.
Největší trhy v Pobaltí
U paty Lotyšské akademie věd leží v bývalých hangárech určených pro vzducholodě Zeppelin z první světové války obří tržnice, největší v Pobaltí. Najdete tu veškeré potraviny i stánky s textilem. Když jsem si ovšem chtěl vábné a čerstvě působící masné výrobky vyfotit, se zlou jsem se potázal. Velký výběr výpěstků najdete i přímo mezi hangáry - ovoce a zelenina lákají ke koupi, ceny jsou příznivé, k pití doporučuji koupit osvěžující nealkoholický kvas. Trhy jsou i na Starém Městě, návštěvníci si tu pochutnají na výborných sýrech, uzeninách, pečivu. Zdejší gastronomie je skutečně pestrá – od polévek jako soljanka, kopřivová či boršč přes šašliky, všelijak upravené maso a spoustu ryb.
Památky vstaly z popela
Riga byla za druhé světové války hodně zničená, Lotyši tudíž věnují velkou pozornost opravě památek. Vynikajícím příkladem je Dům Černohlavců na Radničním náměstí, který byl znovu postaven v letech 1995 až 1999. Opravené jsou i velkolepé kostely z červených cihel. Riga byla jedním z hanzovních měst, architektonicky se proto v mnohém podobá severoněmeckým sídlům. V tuto chvíli neuškodí trocha historie: celé Pobaltí křesťanizoval řád Mečových rytířů, pevnost na místě dnešní Rigy založil brémský arcibiskup Albert v roce 1201. Ve svém znaku má lotyšská metropole klíč z Brém, cimbuří z Hamburku. Vládli tu Němci, Poláci, Švédové, Rusové, zdejší dějiny jsou plné válečných událostí. Poslední výstřely zde padly v roce 1991, kdy Rusové nechtěli pochopit snahu Lotyšů o odtržení. Poté země vyhlásila nezávislost.
Nejen krásné zážitky
Lotyšští střelci, jejichž mohutný žulový pomník stojí u nábřeží řeky Daugavy, pomohli vyhrát v Petrohradě Leninovi revoluci a působili i jako jeho osobní garda. Lotyši ale také pomáhali při vyvražďování Židů. Památník na dětský tábor, v němž podle odhadů zahynulo mezi 60 až 100 tisíci dětmi (i z Čech), který se nachází poblíž Rigy, je neveselým zážitkem z jinak krásného Lotyšska. Přestavte si obrovskou pláň s děsivě vyhlížejícími monumenty, do toho do ticha odtikávající metronom, který připomíná tlukot dětského srdce. Momenty, které se vryjí člověku pod kůži. Jsou tu ale i připomínky deportace tisíců Lotyšů na Sibiř nebo na židovské ghetto. Byla to hrůzná doba...
O tom, co se ještě v Rize a Lotyšsku dá zažít, čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 29.