Provětrání plic se vyplatí: Dýchání je složitý proces, kterým můžeme ovlivnit život
První, co člověk udělá poté, když přijde na svět, je nádech. Právě jím náš život začíná a je s podivem, že správnému dýchání věnujeme tak málo pozornosti. Podstatně rychleji, než bychom měli, se tak přibližujeme k poslednímu výdechu, kterým život končí.
Dýchání fakticky ovlivňuje celý »chod« lidského organismu. Rozproudí krev, ta zase zintenzivní činnost vnitřních orgánů, jejichž fungováním je podmíněn život. Kdo dýchá špatně nebo nedostatečně, škodí sám sobě a zkracuje si život. Aha! přináší několik doporučení, jak se tomu vyhnout.
Co je dýchání
Vzduch prochází nejprve nosem, kde se čistí a otepluje. Pak jde do nosohltanu k mandlím, které zneškodňují bakterie a viry a odtud k hlasivkám v hrtanu. Po něm následuje průdušnice, dělící se na levou a pravou průdušku, kde se zachycují nečistoty. Když je jich příliš, dojde ke kašli a jejich vypuzení z organismu. Průdušky se v plicích stále jemněji větví až do zhruba 400 milionů plícních sklípků, kde dochází k výměně kyslíku a kysličníku uhličitého – červené krvinky nesou kyslík k buňkám a záměnou na sebe vážou kysličník uhličitý.
Technika dýchání
V zásadě existují dva typy dýchání – hrudní (horní) a břišní (spodní). První je charakteristický pro ženy, druhý pro muže. Nejlepší je jejich provázanost, přičemž převahu by mělo mít břišní dýchání, které dodává těla zhruba 80 % kyslíku. Dech by měl být tichý a pomalý, při nádechu se břicho má viditelně zvednout. Tím se zploští bránice a zároveň i sníží, což zajišťuje masáž jater, žlučníku, žaludku i střev a slinivky. Zlepšuje se tak jejich fungování. Výdech by měl být vždy delší než nádech, pomalý a klidný – to zajišťuje důkladné vyprázdnění plic, které pak pojmou víc čerstvého vzduchu.
Změna návyků
Každé dítě dýchá přirozeně »do břicha«. Když se naučí chodit, má tendenci přejít na tzv. povrchové dýchání, což není nic jiného, než lenost organismu dýchat zhluboka. Většinou se jedná o krátké a zrychlené dýchání, které nezapojuje mezižeberní svaly ani bránici v potřebné intenzitě a rozsahu. Důsledkem je slabší okysličení organismu a jeho vnitřních orgánů, projevující se zvýšenou únavou až apatií. Dá se tomu předejít kontrolovaným, hlubokým dýcháním, na které je třeba alespoň v začátcích soustředit pozornost. Změna dosavadních dýchacích návyků není složitá ani bolestivá, ale mimořádně prospěšná.
Anatomie dýchání
Každý člověk v bdělém stavu se nadechne i vydechne přibližně dvanáctkrát až čtrnáctkrát za minutu, spící šestkrát až osmkrát. Dech může být hluboký nebo mělký, rychlý, nebo pomalý – v závislosti na činnosti člověka v daný okamžik. Vědci rozeznávají tři fáze dechu: brániční, hrudní
a klíčkové. Ideální je hluboké dýchání, které všechny tři fáze propojuje a dochází k tzv. jógickému dýchání.
Jógické dýchání
Při něm se nejprve začnou stahovat svaly bránice, rozšiřuje se horní část břišní dutiny a dolní část hrudníku, přičemž se okysličuje spodní část plic. Následně se rozšíří i střední část plic a celý hrudník. Na konec hlubokého nádechu dojde k rozšíření horní části plic se zvednutím obou klíčních kostí. Tímto způsobem se veškerá krev v plicích ideálně okysličí a při jejím oběhu v organismu to pocítí všechny jeho v nitřní orgány.
Rada Aha!: Jak správně naplnit plíce
Lékaři odhadují, že zhruba 75 % lidí u nás dýchá špatně. Nedokážou nebo neumějí správně naplnit plíce vzduchem, jednostranně je zatěžují anebo přetěžují. V praxi to vede často nejen k dýchavičnosti (tzv. popadání dechu), ale i k vážným poruchám zdravotního stavu – bolesti hlavy, zad, únavovému syndromu a dalším. Předcházet se tomu dá jednoduše – třikrát až čtyřikrát denně se nadýchneme tak zhluboka, jak jen dokážeme a na pár desítek vteřin dech zadržíme. Provětráme tak plíce v celém rozsahu, zejména oba dva horní laloky, které se na dýchání podílejí minimálně.
