Jak poznáme, že vodní plocha ve volné přírodě je vhodná: Můžu se tady vykoupat?
Zná to snad každý. Upocený a horký den přímo táhne k vodě, a když zrovna není po ruce veřejné koupaliště s kvalitní (a kontrolovanou) vodou, vezme se zavděk i rybníkem nebo jinou vodní plochou v přírodě.
Kardinální otázkou každého přírodního koupání je zdravotní nezávadnost vody. Může se v ní odrážet obloha a barvit ji do modra, může být třeba uprostřed lesa a tedy – logicky – bez splachů umělých hnojiv z polí nebo ji dokonce sytí pramen zaručeně pitné vody. Protože ale zdání mnohdy klame, je dobré vědět, jaká rizika svlažení v přírodě obnáší, jak je poznat a jak se jim vyhnout.
Nepřítel č. 1 – sinice
Říká se jim i vodní květ, a protože obsahují toxiny, je třeba se jim vyhnout. V opačném případě hrozí akutní žaludeční a střevní potíže nebo dokonce selhání jater, zejména po nechtěném polknutí vody. U alergiků se po koupání v takto zamořené vodě objevují různé kožní problémy, záněty a alergické reakce očí nebo spojivek.
Rada Aha!: Jak poznat sinice – pet lahev necháme 20 minut stát. Pokud se u jejího hrdla objeví zelené lemování (kroužkování) podobné krupici, voda obsahuje sinice a ke koupání je nevhodná.
Nepřítel č. 2 – bakterie a viry
Přírodní vodní plocha je většinou položená o něco níž, než okolní prostředí. To znamená, že do ní přirozeným způsobem přitékají vody, které mohou být bakteriálně znečištěné. Zdrojem jsou většinou objekty s hospodářskými zvířaty, jejichž výkaly i moč může např. prudký déšť zanést do vodní nádrže, kde bakterie i viry najdou ideální prostředí k pomnožení.
Rada Aha!: Jak se bránit – je dobré se informovat na příslušné okresní nebo krajské hygienické stanici na kvalitu vody, v níž se chceme koupat.
Nepřítel č. 3 – parazité
Znalci přírody vědí, že některé druhy vodních ptáků – v našich podmínkách zejména divoké kachny, rackové i labutě – mohou být nakažené motolicemi. Jejich larvální stádium se vyvíjí ve vodě a z ní pronikají zavrtáním se na povrch pokožky koupajících se lidí. Pak způsobuje mimořádně bolestivé a zánětlivé reakce na kůži, které se dlouho léčí.
Rada Aha!: Co s tím – při větším množství ptačího trusu ve vodě je lepší na koupání zapomenout.
Nepřítel č. 4 – leptospiróza
Této nemoci se rovněž říká krysí horečka, protože bakterii rodu leptospira přenášejí nejčastěji hlodavci – krysy, potkani, ale také zajíci a někdy i morčata. Šíří ji svojí močí, a pokud tak znečistí vodu, je riziko nákazy koupajících se značně vysoké. Mikrobi se mohou do organismu dostat i oční spojivkou nebo drobným poraněním pokožky.
Rada Aha!: Prevence – vyvarovat se koupání v místech většího výskytu hlodavců.
Tipy pro koupání v přírodě
*Je dobré zvážit, do jaké vodě se ponoříme. Pokud je vizuálně znečištěná (zelené zbarvení) ji orientačně otestujte přítomnost sinic či řas.
*Ve vodě se sinicemi omezíme koupání na deset minut. Pak se neprodleně osprchujeme čistou vodou. Děti do sinicové vody nepouštíme.
*Pokud sinice přešly do stádia vodního květu, je lépe se koupání v takové vodě vyhnout.
*Nikdy se koupejte v místech, kam ústí odpadní voda z dešťových kanalizací. Vyhýbejte se rybníkům s intenzívním rybím hospodařením.
