30 let od úmrtí herce Vladimíra Menšíka (†58): S nemocí bojoval do posledních chvil.
Přesně 30 let uplynulo 29. května ode dne, kdy nás navždy opustil jeden z nejlepších českých herců Vladimír Menšík (†58). Celý život bojoval se zákeřným astmatem, který mu značně komplikoval i jeho práci. Bez doktora na place a injekce nedal ani už ke konci svého života ani ránu. Svoje poslední dny strávil u maminky, která musela jen bezmocně přihlížet, jako její milovaný syn umírá...
Vladimír Menšík se narodil manželům Anděle a Vladislavovi v Ivančicích. V tomto jihomoravském městě prožil i svoje dětství, v sedmi letech se pak s rodiči přestěhoval do Brna. Odmalička byl živel. Závodně hrál házenou i fotbal, ale uměl hrát i na piano a mandolínu. Původně se jmenoval Vladislav po svém tatínkovi, jenže později si na popud E. F. Buriana (†55) změnil jméno právě na Vladimíra. Smysl pro humor měl Menšík v krvi. Když se ho lidé ptali na jeho původ, protože jim připadal poněkud snědší, měl na to svoje vysvětlení. „Naproti brněnskému nádraží měl velký lahůdkářský obchod pan Lamplota. Hlídal mu to fešný černoch. A tam chodila prababička nakupovat,“ zavzpomínal na Menšíkův vtípek spisovatel Jaroslav Matějka. K divadlu Vladimír poprvé přičichl v hudebním souboru Adolfa Pištěláka. Jenže jeho otec si přál, aby šel studovat, tak chodil na průmyslovou školu a nějakou dobu pracoval v Brněnských strojírnách. A právě na průmyslovce se u něho poprvé objevil náznak nemoci, která ho pronásledovala celý život. Tehdy totiž při běhu okolo natřeného plotu dostal svůj první astmatický záchvat…
Osobitý chrup
Jeho touha předvádět se se na škole ještě víc dostala na povrch. Podal se přihlášku na brněnskou JAMU, poprvé ho však nepřijali. Když šel na zkoušky další rok, hrozil, že tam bude chodit pořád, tak ho vzali. Vladimír si tehdy uvědomil, že jako herec bude lidem na očích, a tak začal uvažovat o plastice. „Říkával, že herec je odkázán na svůj materiál. Bál se, že ale s takovou figurou a bez brady to nebude jen tak, a tak ještě za studií se radil se svým přítelem chirurgem doktorem Ladislavem Bařinkou o operaci jeho osobitého chrupu,“prozradila jedna z kolegyň Menšíka. K zákroku nakonec nedošlo. Po škole Vladimír nastoupil ke kočovnému Vesnickému divadlu. Dlouho tam ale nevydržel a zamířil do Prahy. Zde ho v divadle jeho pozdější kamarád Franta Vnouček (†56) prý přivítal se slovy: „Konečně máme ideálního představitele ptakopyska.“Ani tady se dlouho neohřál a na konci 50. let zamířil na Barrandov. V divadle se pak už objevoval jen zřídka. A mohlo za to i jeho astma, protože uzavřený a prašný prostor mu nedělal dobře.
Oheň, voda, Menšík...
Poprvé si Menšík stoupnul před kameru v roce 1956 v komedii Váhavý střelec. Jeho role nebyla nijak moc výrazná, ale hned v další komedii Dědeček automobil na sebe upozornil. Jeho filmová kariéra se rozjela naplno! Uměl bravurně zahrát role tragikomické i dramatické. Za svou kariéru ztvárnil ve filmu a v televizi přes 150 rolí. Mezi jeho nezapomenutelné snímky patří třeba Jak utopit doktora Mráčka, Dívka na koštěti nebo role vedoucího prodejny Karase v seriálu Žena za pultem. Účinkoval ve spoustě televizních estrád a silvestrovských pořadů, kde z naprostého nesmyslu dokázal udělat vtipnou povídku. „To nebyl člověk, to byl živel. Oheň, voda, Menšík,“ řekl o něm Jaromír Hanzlík. „Patří do svaté trojice vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha. Všichni ostatní jsou pouze jejich apoštolové,“ tvrdil o Menšíkovi Miloš Forman. Jeho fórky nebraly konce kraje. Jednou se dokonce udělal starším o pět let. „Rozený byl 1929. Když jsem Láďu jednou přitlačil ke zdi, přiznal, že všechny papíry postupně předělal na rok 1924. Inspiroval ho ledabylý zápis úřednice při vystavování nové občanky. Napsala devítku jako čtyřku a Láďa toho využil. Proč to udělal? Nakonec kápl božskou a povídá mi: Oldo, já bych chtěl jít dřív do penze!“ svěřil hercův kamarád Oldřich Velen. Podobně to bylo i s udělením titulu národního umělce. Prezidentovi Gustávu Husákovi (†78) se prý zdálo, že na seznamu navržených umělců není nikdo populární a známý, a tak tam osobně Menšíka dopsal. Prý si vzpomněl, že se mu líbil v televizním Silvestru.
O démonu alkoholu ažertování v sanitce čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 22.