Krasobruslařka Ája Vrzáňová (†84): Smrt dcery ji zlomila!
Vysoké skoky, dokonalé piruety a první dvojitý lutz na světě. To udělalo z pohledné tmavovlasé dívky krasobruslařskou legendu. Ája Vrzáňová (†84) reprezentovala Československo v letech 1947 až 1950, stala se mistryní Evropy a dvojnásobnou mistryní světa. Pak se ale rozhodla zůstat na Západě, kde měla lepší podmínky pro rozvíjení svého talentu, a komunistický režim dal její jméno na černou listinu. Vděku a ocenění svých úspěchů se tak dočkala až po revoluci v roce 1989, kdy se začala do své domoviny vracet. Jaký byl život naší první krasobruslařské hvězdy?
Alena se narodila se 16. května 1931 Praze. S rodiči žila na pražských Vinohradech. Už ve dvou letech ji její matka, která byla výbornou lyžařkou a nadšenou sportovkyní, postavila na lyže a učila sjíždět kopce v Krkonoších. Pak ale přišla válka a do Krkonoš už rodina jezdit nemohla. Proto hledala maminka pro tehdy malou Áju vhodnou sportovní alternativu, kterou se stalo bruslení. Sama Vrzáňová později v rozhovorech vzpomínala, že ji zpočátku vůbec nebavilo, protože neuměla žádné figury a jezdila jen dokola po ledě. Zlom nastal, až když vyhrála závody ve volné jízdě pro děti do dvanácti let, kde porazila i starší dívky. To odstartovalo její krasobruslařskou kariéru. Začala na sobě pracovat, maminka ji zapsala do Bruslařského klubu Vysokoškolského sportu, kde bruslila pod vedením trenéra Karla Glogara. Při ranním vstáváním a trénincích jí byla celou dobu velkou oporou maminka, která vše absolvovala s ní. Díky tomu a velké ctižádosti Ája každý rok dokázala víc – nejprve vyhrála závod nováčků, pak juniorek a v roce 1946 se v patnácti letech poprvé stala mistryní Československa.
Cesta ke světovým úspěchům
Poté začal se jí věnovat trenér Arnold Gerschwiller, původem Švýcar žijící v Londýně. Pod jeho vedením odjela na šest měsíců trénovat do Anglie. Trénink trval až osm hodin denně, do toho se Ája učila anglicky přímo v rodině, kde jí Gerschwiller našel bydlení spolu s dalšími dvěma krasobruslařkami. Až do roku 1950 trénovala v Anglii každý rok, a to vždy od května do prosince. Úspěchy, které následovaly, byly odměnou za její usilovnou práci. V roce 1947 obhájila titul mistryně Československa, o rok později získala 3. místo na Mistrovství Evropy a v roce 1949 vyhrála Mistrovství světa v krasobruslení v Paříži. Tenkrát to byla velká senzace, mimo jiné i proto, že Vrzáňová, která svou výškou mezi drobnými krasobruslařkami spíše vyčnívala, předvedla na ledě jako první žena na světě dvojitého lutze, a to s velkou elegancí a lehkostí. Porazila tehdy favoritky z Ameriky a Velké Británie. Úspěch však měl své stinné stránky. Do Paříže na závody nemohli přijet její rodiče a komunistický režim jí začal házet klacky pod nohy…
Útěk na Západ
Rudé právo začalo štvavou kampaň proti nadané sportovkyni, která prý „jen utrácí cenné valuty tím, že trénuje v Londýně“. Když vybojovala zlato v Paříži, byl chvíli klid, ale pak vyjela na turné šampionů po Evropě, což opět bylo komunistům proti srsti. Na další šampionát do Londýna už ji nechtěli ani pustit. Ája se tím ale nechtěla smířit, rozhodla se, že za každou cenu do Anglie odjede. Za obětavé pomoci své maminky a trenéra přesvědčila státní úředníky, aby jí účast na mistrovství povolili. Ti jí nakonec účast na mistrovství světa povolili, ale donutili ji podepsat prohlášení, že po něm zanechá závodní kariéry a okamžitě odjede trénovat dorost do Moskvy. Do Londýna Ája odletěla v lednu 1950 už definitivně rozhodnutá, že na Západě zůstane. Rodiče, kteří museli samozřejmě zůstat v Praze, věděli, k čemu se jejich dcera rozhodla a dali jí své požehnání. Na šampionátu jí sice neustále hlídali agenti Státní bezpečnosti, nakonec se jí ale díky trenéru Arnoldu Gerschwillerovi podařilo uniknout a požádat o politický azyl. S výpravou se už do Československa nevrátila, za pár měsíců se podařilo do Londýna odcestovat i její matce. Otec však sílu k odchodu z vlasti nejprve nenašel, když se pak odhodlal odejít, vydržel v USA tři měsíce a vrátil se zpátky. Tady si to ale šeredně odskákal. Byl vyhozen z práce, musel pracovat v uranových dolech, byl mu zabaven byt i všechny Ájiny trofeje. Když pak v roce 1978 zemřel, nesměla mu dcera přijet ani na pohřeb.
Jak se vedlo Áje Vrzáňové za mořem a kdy se začala vracet do vlasti čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 17.