Jak se žije čarodějnici z Arabely, herečce Janě Andresíkové (77)?
Na Velikonoční pondělí oslavila Jana Andresíková, kterou si pamatujeme zejména jako čarodějnici z Arabely, svoje 77. narozeniny. Její život však pohádku rozhodně nepřipomíná. Prodělala řadu nehod, nespočet úrazů a dokonce ochrnula. Ani rodinného štěstí jí moc dáno nebylo. Manžel se jí zastřelil před očima a herečka svého času přemýšlela nad odchodem z tohoto světa. Ze všeho se však vždy dokázala oklepat. A nevzdává to ani teď ve stáří a se samotou, která ji provází, se snaží bojovat ze všech sil.
Andresíková se dlouhé roky živila svým hlasem. Kromě toho, že začínající herce a moderátory učila jako kantorka správně mluvit, pracovala i pro rozhlas. Nyní už žije jen z důchodu a bydlí v bezbariérovém domku v Tišicích u Neratovic. Přestože si ho moc přála a prodala kvůli tomu před osmi lety i svou starou vilku u středočeské Davle, stal se pro ni zátěží. „Mám to těžké a hlavně uplatit ten barák,“ přiznala herečka, která se ale před dvěma lety rozhodla, že ho radši prodá a přestěhuje se do Prahy. Měla by to lepší nejen kvůli doktorům, ke kterým musí pravidelně docházet, ale možná by se tady našla pro ni i práce. „Potřebovala bych současně prodat barák a hned koupit byt. Prostě opustit dům a okamžitě odjet do nového bytu,“ přemýšlela tehdy. A jednat by se samozřejmě muselo o bezbariérový byt s výtahem, protože do schodů kvůli svým zraněním, které ji provázela celý život, chodit nemůže. S odstupem času to ale vypadá, že hereččiny plány nevyšly. V katastru nemovitostí má tohle břemeno Andresíková totiž pořád psáno na sebe. „Nic se nezměnilo. Pořád cítím tu samotu, na kterou jsem nebyla zvyklá,“ posteskla si.
Pokus o sebevraždu
Narážela tím zřejmě na komplikované vztahy, které má se svou dcerou Michaelou. Její rodina chtěla, aby se Andresíková přestěhovala právě do Tišic. Mají to k sobě jen dvě ulice. „Z Prahy jsem odešla kvůli dceři. Ta mě přemluvila,“ přiznala. Jenže pak se zřejmě mezi nimi něco zlomilo a Michaela přestala s matkou mluvit. „Nikdy jsem si nemyslela, že takhle ve stáří budu. Rodina se ke mně bude chovat jako k cizí a já nevím proč. Je to strašně ubíjející a bolí to. Jsem opuštěná, ale snažím se na to nemyslet. Koneckonců tak, jako na všechno v životě. Kolikrát se na mě sesype taková přehršel hrůzy! Ale pak, když je to za mnou, už na to nechci ani myslet a jdu zase dál. Znáte mě, u mě je zas všechno v cajku,“ svěřila Andresíková, která dobře ví, o čem mluví. Osud jí totiž už mnohokrát v životě nepřál. Snad nejtěžší to měla ale v době, kdy zůstala s dcerou sama. Bylo to po rozvodu s režisérem Janem Moravcem, za kterého se provdala v roce 1969. „Bylo to velmi těžké. Musela jsem uživit sebe i dceru. Šla jsem z role do role, pracovala v rozhlase, učila na škole,“ přiznala. Nejvíce jí pomáhali její rodiče. „Vzali si Michalku k sobě a já jsem za ní dojížděla na Moravu. Jeden den jsem po představení přijela a druhý jsem třeba ráno ve čtyři zase odjela, abych dojela na zkoušku,“ uvedla. Deprese se ale na ni tolik navalily, že se pokusila spáchat sebevraždu. A měla v plánu vzít s sebou na onen svět i svoji dceru…. „Všechno jsem připravila. Bydlela jsem tenkrát v takovém sklípku, kde byla tři okna. Ta jsem utěsnila. Michalku jsem vypulírovala, načesala, dala mašli. Pak sebe. Pustila jsem plyn a šla si lehnout. Jenže pak zazvonil zvonek. Zavolala mi kamarádka a okamžitě poznala, co se stalo. Ona mě vrátila zpátky do života,“ svěřila herečka v pořadu ČT Třináctá komnata.
Kdy jí hrozilo ochrnutí a co ji ještě v životě potkalo se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 14.