Jak žil poslední kovboj Michal Tučný (+48)?
Žulový pomník ve tvaru obřího kovbojského klobouku na hrobě Michala Tučného (+48) v Hošticích zakrýval sněhový poprašek a na návsi, která nese jméno legendy české country, bylo jako po vymření. Až se ale oteplí, zas sem začnou jezdit turisté. Do jihočeské vesnice, kde se točily filmy Slunce, seno..., ale kde taky dlouhá léta právě Tučný žil. Od jeho úmrtí uplynulo v březnu 22 let. Vzpomínky na muže v lacláčích, který se vyučil prodavačem, rád se brouzdal rosou a vzal si (jak kdysi prohlásil) báječnou ženskou, ovšem neblednou. Přesvědčit se o tom budou moci v dubnu i jeho příznivci v pražské Lucerně. A svědčí o tom rovněž povídání s jeho manželkou Martou Tučnou (71) a nevlastní dcerou Gábinou Novotnou (51).
Je to 22 let, co váš muž podlehl rakovině. Často na něj myslíte?
Marta: „Zašla jsem teď na hřbitov, ale nenechávám to jen na 10. března, kdy zemřel. Protože jsem s ním pořád. Kdykoli něco dělám doma, slyším, jak mi třeba říká: „Tohle jsi nemusela.“ Moji sousedé v Hošticích měli Michala strašně rádi a s nimi o něm taky často mluvíme, chtějí po mě vyprávět.“
Gábina: „To je pravda, místní na tátu určitě vzpomínají. Jezdí sem i spousty turistů, kteří se na něj pořád vyptávají. Všichni jsou tu s tátou spojení, měli ho hodně rádi. Vždyť má v Hošticích i svou čestnou náves, kde jsme dřív měli chalupu.“
Honí se vám hlavou jeho písničky?
Marta: „Tak to ano. Často se mi vzpomínka na Michala vyvolá v místech, kudy jsme spolu jezdívali autem. Třeba cestou do Plzně, kde jsem měla maminku, každou chvilku si vzpomenu na nějakou písničku. Nebo ho slyším, jak zpívá v rádiu, najednou ho zase vidím před sebou a řeknu si: Co zase chceš? Je ale fakt, že Michala cítím hlavně tady na vesnici. V Praze, kde jsme dříve bydleli, to tak nemám.“
S Michalem jste se potkali v roce 1971. Jak to bylo?
Marta: „Poznali jsme se přes Petra Novotného, s nímž jsem tenkrát kamarádila. Uváděl i kapelu Greenhorns, v níž Michal zpíval. Já jsem hrála v Černém divadle Laterny Magiky a Novotný tam pracoval externě. V té době jsem už měla malou dceru Gábinu, v Plzni u rodičů. Po představení jsem za nimi jezdívala a neměla jsem tedy čas chodit do společnosti. Jednou ale hráli Greenhorni v Plzni v divadle Alfa, kde já jsem před tím šest let působila. Vešla jsem do mé bývalé šatny a na mém místě sedí Michal Tučný! On na mě tak krásně koukal, viděla jsem jen jeho oči. Sakra, ten má krásný oči, řekla jsem si. Pak jsem celou jejich kapelu pozvala k nám. To už mě Michal začal balit, ač tam seděl i můj tehdejší manžel… Tím to celé začalo. Prožili jsme spolu čtyřiadvacet let!“
Kdy jste s ním byla nejšťastnější?
Marta: „Nejšťastnější pro mě bylo, že když jsem odjela kamkoliv na divadelní zájezd, on mi denně psal. Jeho dopisy byly krásný… Když jsme se seznámili, odcestovala jsem na tři měsíce na zájezd do Španělska. Psal mi každý den a vydrželo mu to celou dobu vztahu.“
Gábina: „Táta byl na mámě fakt závislý. Hrozně trpěl, když nebyli spolu a moc se na ni vždycky těšil.“
Marta: „Později mi pak denně telefonoval, možná mě tím i trochu kontroloval…. Byli jsme třeba na zájezdě v cizině, všichni z divadla šli na skleničku a já musela do hotelu k telefonu. Ale přesto jsem to brala jako klad našeho vztahu, protože která ženská by neměla ráda zájem o sebe. Pro mě to bylo štěstí, já věděla, že mě má rád. Nemusí to tak cítit každá žena, ale pro mne to byly důkazy jeho lásky.“
Přesto ani z lásky k vám nepřestal pít, navzdory v mládí přechozené žloutence i dalším zdravotním potížím…
Marta: „S jeho pitím to bylo samozřejmě horší. Michal měl taková období, kdy nepil, a pak zase období, kdy pil. Hned od začátku jsem mu ale řekla, že to nesnáším. A když se teď zamyslím, celých těch 24 let, co jsme byli spolu, se mě snažil tím nenaštvat nebo neobtěžovat. Spadával do toho hlavně, když byl třeba deset dní na zájezdu.“
Gábina: „Táta byl taky strašný trémista. Před koncerty byl hodně nervózní. Nikdo na něj nesměl mluvit, jen sám seděl a koukal a někdy si musel dát panáka, aby tu trému nějak překonal.“
Proč byl Michal Tučný trémista, jaký byl doma a kdy se vlastně přišlo na rakovinu jater a mnoho dalšího čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 14.