Štabrňák z Ordinace si naoko stěžuje: Pletou si mě s...
40 fotografií
Bydlí v domečku za Prahou, může dopřát rodině jednu z nejluxusnějších dovolených na Maledivách. Roman Štabrňák (34) alias zdravotní bratr Vilík z nováckého seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 klame vizáží věčného smolaře. Deníku Aha! prozradil svůj překvapivý vedlejšák.
V kůži Vilíka jste zhruba rok a půl. Jak jste se s ním sžil?
„Dobře, ovšem někteří lidé si myslí, že jsem to já. Možná je překvapím, ale nejsem. Občas mě nějaká paní zastaví na ulici a nadává mi, že se zase někomu montuju do života a že bych měl zhubnout. Pak si všimne, že ve skutečnosti takové břicho nemám, byť mám pevné základy, a přijde jí to divné. Na druhou stranu Vilík teď zhubnul, takže pokud by měl někdo pocit, že má vycpané břicho, tak teď je skutečně moje.“
Slyšela jsem, že jste musel trpět speciální vycpávky.
„To máte pravdu. Zpočátku to nebylo vůbec nepříjemné, protože jsem předtím málokdy v životě slyšel výtku – ježíš, vy jste hubenej! Ale na to konto jsem vyfasoval dvě břicha – jedno vycpané molitanem, druhé silikonovými kuličkami. A každé se chovalo jinak. To ze silikonu vyjelo pokaždé nahoru, když jsem si sedl, a drželo si stejný tvar, i když jsem si stoupl. Nebo jsem bral nějakou paní do náruče v aule nemocnice a roztrhlo se mi, takže se ze mě kutálely kuličky. Prostě jsme se s ním museli naučit pracovat. Co na tom bylo fakt nepříjemné, bylo pocení. Jakmile se točilo dvanáct hodin v kuse, tak mi opravdu tekly čůrky potu po zádech. No a samozřejmě byl to celotrikot, takže když jsem chtěl vykonat velkou potřebu, musel jsem ze sebe všechno sundat. Teď už ho naštěstí nemám! Nebo jste si myslela, že jo?“
Vůbec ne. Naopak je na vás vidět, že si držíte linii.
„Snažím se udržovat. Samozřejmě občas se člověk musí hlídat – jakmile váha vyskočí o dvě kila, tak musíte zpozornět. Začnu zítra v tomhle případě nefunguje, musíte se rozhodnout hned. Je to všechno v hlavě. Prostě tělo musí chtít, přemlouvat ho nefunguje. Osvědčila se mi pravidelnost, nežrat kraviny. Bílý sex po představení taky není úplně žádoucí.“
Je pravda, že jste dokázal shodit přes dvacet kilo?
„S váhou jsem bojoval vždycky. Vyzkoušel jsem různé diety – od krabičkových po různé koktejly, pytlíky, palačinky, hladovky až po úpravy jídelníčku odborníky. To jsem absolvoval dvakrát. Poprvé to spočívalo v tom, že se jedlo pětkrát denně. Podruhé byla strava jenom třikrát, šlo vlastně o úpravu metabolismu. Ona to není dieta, ale změna stravování. Člověk na to musí přistoupit. To, že občas ujede, je naprosto v pořádku. Není to o tom, že bych si dokonce života nedal smažák. Navíc, podívejte se na mě – já opravdu nejsem žádný drobeček, ale přece jenom měl jsem o nějakých dvacet sedm kilo navíc. Dát si to do batohu a jít na výlet, to už se člověk prohne!“
Jak jste se tedy prodral do televize vy?
„Měl jsem velké štěstí, protože jsem už v prvním ročníku na DAMU dostal od tehdejšího uměleckého šéfa Milana Schejbala nabídku do Divadla ABC. Zůstal jsem tam několik následujících let v angažmá, než jsem dobrovolně odešel. Navážete kontakty, začnete hrát v jiných divadlech, jste víc vidět. Měli jsme i úžasné profesory – Janu Hlaváčovou, Ladislava Mrkvičku, Borise Rösnera... Přestože se vám to někdo snaží předat teoreticky, zkušenost na jevišti je nepřenosná.“
Do čeho kromě dovolených nejvíc investujete?
„Neustále nakupuju kouzelnické rekvizity, protože nesmím být zastaralý. I když dneska docela frčí retro a já i tyhle typy rekvizit mám, protože jsem je částečně získal z pozůstalosti. Jsem takový ten nadšenec, kterému když se něco líbí, tak si to koupí. Kolikrát se mi stane, že na to zapomenu a objevím to po letech.“
Předvádíte svoje iluze i na veřejnosti?
„Jasně, ale stíhám to blbě. Divadlo a natáčení mě natolik vytíží, že na to kouzlení moc času není. Sem tam i trénuji. Mám program i s hrdličkami, kde už zručnost musí být. Občas mě tak zastihne takový záchvat, že potřebuju ve dvě v noci jít kouzlit s hrdličkami, které jsou úplně nadšené, protože už spí. Na druhou stranu k souboru iluzí používám i rekvizity, ke kterým potřebuju asistentky, takže tam máme ty práce rozdělené. Člověk nemusí mít takovou zručnost prstů jako u jiných kategorií.“
Manželce Aleně jste prozradil vaše kouzelnické know how?
„Ví pár triků, ale zdaleka ne všechny. Už to ani vědět nechce, protože pochopila, že by byla jen zklamaná, kdyby věděla, jak se to dělá.“
Jak si hledáte kouzelnická vystoupení? Fungujete na objednávku?
„Určitě, to je vlastně nejčastější. Zavolají si mě na firemní večírky, ale vždycky to závisí na mých časových závazcích. Čím dřív někdo zavolá, tím lépe, protože na natáčení jsou programy na dlouho dopředu. Buď dělám iluze, nebo mluvené programy s kouzly. To je velmi žádáno třeba do televizních show.“
Vyděláváte si tedy spíš kouzlením, nebo hraním?
„Řekl bych, že herectvím obecně. Kouzlení je moje druhá kolej, je to velká vášeň, velký koníček, ale jak frčí divadlo a natáčení, tak ta kouzla jsou trochu vedle.“
Máte nějaký kouzelnický vzor, třeba slavného Davida Copperfielda?
„Jako mladší jsem sledoval jeho show v televizi a nahrával si je na videokazety. Dokonce jsme se spolu setkali v Praze, kouzlil s balíčkem karet, který jsem od něho potom dostal. Bylo to příjemné a milé. Snažím se sledovat to, co se ve světě děje, těch velmi dobrých kouzelníků je spousta a od každého se snažím něco brát. Už nemusím být ve všem nejlepší a dělat to nejlíp.“
Už vám taky vpadly do zad nějaké davy fanoušků?
„Je to většinou milé setkání, žádná masovka, že by za mnou stály hrozny lidí a rvaly mi ruce. Ze začátku si mě občas lidi pletli s písničkářem Xindlem X, přitom se vůbec neznáme. Nakonec si začali chodit i pro podpisy a musím přiznat, že jsem se jednou jako on i podepsal. Fanynka byla šťastná a já byl rád, že jsem jí mohl způsobit trochu radosti. Zase jsem si říkal, že kdyby byl někdy nemocný, tak bych za něj vzal i koncert na playback. A nikdo by to nepoznal.“
Kam před lidmi utíkáte?
„Vždycky jsem se chtěl dívat do zeleného, a to se mi teď plní. Máme domeček za Prahou. Je strašně fajn, když můžete utéct z městského ruchu na venkov. Ani dojíždění mi nevadí – ta protiváha toho klidu je pro mě úplně neuvěřitelná. Moje žena je úplný opak! Když je na Václavském náměstí, tak rozkvete, a já jsem úplně zoufalý. Takže nejrychlejší cestou mastím k autu a snažím se vyhnout davům.“
Manželka pracuje ve stejné branži?
„Ne, a jsem za to rád. Byť s divadlem je spřízněná a ví, jak funguje svět herců a divadla, není, zaplaťpánbůh, herečka. Asi nechci říkat, co dělá. Ne, že bych se za to styděl, ale proč.“
Jak vznikal rozhovor?
Roman si na mě udělal chvilku během natáčení Ordinace. I když měl evidentně dost práce, byl neuvěřitelně sympatický a každou chvilku mě rozesmíval. Tabu pro něj byla jen jediná věc – rozpovídat se detailněji o vztahu s manželkou Alenou. Soukromí je pro něho prostě svaté.
Celý rozhovor s Romanem Štabrňákem si můžete přečíst v sobotním tištěném Deníku Aha!
Ordinace v růžové zahradě natočila 1 000. díl! Podívejte se na to nej z 12 let seriálu!
40 fotografií
