Hvězda ULICE Krbová (59): Musela jsem pít krev | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

sobota 20. dubna 2024

Svátek slaví Marcela, zítra Alexandra

Hvězda ULICE Krbová (59): Musela jsem pít krev

Přes svátky si bude moct konečně vydechnout. „Už se moc těším,“ říká.
Přes svátky si bude moct konečně vydechnout. „Už se moc těším,“ říká. (Foto Aha! – Martin Přibyl, Dana Kolářová, TV Nova, archiv L. Krbové, ara)

Diváci nekonečného seriálu Ulice ji znají jako poddajnou Aničku Liškovou. Ve skutečnosti je ale Ljuba Krbová (59) jejím pravým opakem. Deníku Aha! herečka svěřila, proč už za svou seriálovou kariérou neudělala tlustou čáru, i to, že při cestování v Africe pila krev! A protože Vánoce jsou už za patnáct dní, tak nás samozřejmě zajímalo, kde s manželem, spisovatelem Ondřejem Neffem (72), který je stejně posedlý cestováním jako ona, nejkrásnější svátky roku oslaví.

Dříve se u štědrovečerního stolu scházely celé generace. Snažíte se to dodržovat?
„Já tak velký stůl nemám. Ani nikdo z mých příbuzných. My jsme totiž velká rodina, jsem nejstarší z pěti dětí. Všichni se scházíme čtyřiadvacátého prosince dopoledne, včetně dětí a pejsků. Panuje tam takový ten správný zmatek, dáváme si máminu postní polívku, pak jedeme na hřbitov zapálit svíčky a ke konci dne už se začíná se štědrovečerní večeří. Nejlepší to bývalo, když ještě rodiče bydleli v tři plus jedna na Novodvorské. To se totiž všichni nasoukali k nim a celé to probíhalo tak trochu na stojáka.“

V tolika lidech bude ježíšek asi pořádně bohatý!
„Naopak. Jsem ráda, že jsme se domluvili, že my, dospělí, si dáváme maximálně jeden dárek, aby byla dodržena tradice. Navíc s manželem máme dohodu kupovat si vždycky něco, co bychom si za normálních okolností nepořídili. Prostě nic praktického. Pokaždé je to docela drahá věc, která je pro radost. Poprvé jsme si třeba darovali velikánkou knížku Michelangelo za několik tisíc. Hodně dárků kupujeme samozřejmě dětem, protože ty se na ně nejvíc těší.“

A exotická dovolená se počítá?
„Určitě. Ke konci roku máme v Ulici většinou volno, takže je to jedna z možností vypravit se na delší cestu. Moje malé velké dítě nám to ale povolilo vždycky až po Štědrém dnu. Odlétali jsme většinou šestadvacátého prosince. Jsem ráda, když se nám to povede.“

Takže už pomalu začínáte balit kufry?
„Máme naplánováno na další rok, ale nerada to prozrazuju dopředu. Každopádně když nikam přes svátky nejedeme, máme krásné náhradní řešení. S přestěhováním na venkov jsme založili Silvestrovský pochod, protože jsem vždycky panikařila z obžerství. Sednout si, koukat na televizi, jíst a pít. Navíc já s mou tělesnou konstitucí moc alkoholu nevydržím.“

Jak takový pochod vypadá?
„Vezmeme kamarády a jdeme přes všechny okolní vsi až do Davle, kde si dáme oběd. Ženský s sebou vezmou cukroví, pánové placatici. A pak se zase vracíme. Loni se to vyvedlo tak dobře, že jsme se domů dostali až ve čtvrt na jedenáct večer, ačkoli jsme vyrazili už v deset ráno. Cestou domů jsme se pořád zastavovali na svařák a kafíčko. Líbí se mi, když jsou svátky o tom být spolu a potkat se s kamarády, které nevídám zase tak často.“

A já myslela, že při vašem pracovním tempu jste spíš ráda, když padnete do postele!
„Lenošit mě nenechají moje dvě čtyřnohé trenérky, takže i můj běžný denní průměr je osm a půl kilometru chůze. Když mám volno, tak vlastně prochodím celý den. Pohyb je droga, na které jsem závislá. Pravidelně chodím na trénink bojových sportů, ale chůze v lese je snad geniálnější.“

Takže byste se dokázala ubránit?
„Už dvacet let trénuji čínská bojová umění. Cvičím taj-či, sestavy beze zbraní i se zbraněmi. Mám ráda i rychlejší sestavy, protože mi dovolují Měli jsme i kontaktní semináře, díky kterým vím, co si můžu v boji dovolit. Netvrdím, že se pokaždé ubráním stodvacetikilovému chlapovi, ale jsem poměrně rychlá. Moje oblíbená zbraň je meč, je přesná v kontrole provedení pohybu. Když uděláte správně vedené píchnutí, tak se špička meče zachvěje a když ne, víte, že cvičíte špatně.“

Není to fyzicky náročné?
„Ono je potřeba nedělat to nárazově. Ublížit vám můžou i na první pohled maličkosti. Jednou jsem si k Vánocům koupila špatně vyvážený meč. A během dovolené u kamarádky na Fuertě jsem s ním hodně cvičila. Domů jsem se pak vrátila se zánětem ramene – jen kvůli tomu, že byl špatně vyvážený.“

Vy vůbec hodně cestujete. To utáhnete všechny ty cesty finančně?
„S nadsázkou říkám, že honorář vždycky nejdřív přepočítám na letenky. Na druhou stranu dneska si je můžete pořídit opravdu za velmi lidovou cenu. Navíc jsou země, kde budete mít nižší náklady než u nás. Samozřejmě když budete chtít bydlet v hotelových rezortech a stravovat se v dobrých restauracích, tak budete muset hodně dlouho šetřit. Ale to jsou věci, které mě vůbec nelákají! Jsem hrozně šťastná, když jsem mezi lidmi, kteří jsou tam doma.

To je větší zážitek než památky!
“Občas jezdíte i do docela nebezpečných destinací. To se vůbec nebojíte? „Za riziko si člověk vždycky může sám. Je to většinou neopatrnost, které se vědomě nebo nevědomě dopustí. A pak už je to jen náhoda. Vždyť na mě klidně může spadnout cihla i na Václaváku! Držím se zásadně rad místních a taky zvyků, které jsou v té oblasti běžné. Jako fotograf se držím zásady neupozorňovat na sebe. Pro mě není problém chodit v džungli v khaki oblečení a v islámských zemích zahalená.“

To zní skoro jako Bond girl na cestách.
Vzpomenete si na něco, co vám dělalo problém? „Ve spoustě zemí jsem se setkala s pohostinností. Většinou čím jsou chudší, tím pohostinnější. A někdy je velmi těžké to přijmout. Nápoje a pokrmy vždy neodpovídají nejen našim zvyklostem, ale i hygienickým normám. Člověk má samozřejmě obavy, aby svou cestu ještě dokončil. Úplně nejtěžší to bylo u Masajů, když jsem musela vypít takzvaný posilovací nápoj. Do hrníčku mléka přidali krev, aby bylo hutnější! To bylo opravdu těžké vypít, ale nemohla jsem odmítnout. Mají krávy s malým vemínkem, takže chodí dojit prakticky s hrníčkem. Kolikrát nezbyde na jejich děti.“

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném sobotním deníku Aha!

Zdravé cukroví:

Ani při svém vytížení si Ljuba neodpustí provonět domov cukrovím. Místo tradičního ale zkouší odlehčené verze. „Mám doma dietáře, kteří mi vždycky nadávají, že přes svátky přiberou tři kila,“ vysvětlila nám. „Už loni jsem dělala odlehčené cukroví a letos v tom hodlám pokračovat,“ dodala. A jak na takové cukroví podle Ljuby? Recept najdete níže!

Odlehčené perníčky

Potřebujete:
350 g špaldové mouky 100 g medu 100 g třtinové moučky 2 vejce 1 žloutek strouhaná citronová kůra 6 ks nového koření,1 badyán, 1 skořice a 5 hřebíčků bio prášek do pečiva

Postup:
Do mísy navažte špaldovou mouku, přidejte med (část lze nahradit méně sladkým datlovým sirupem), třtinovou moučku, vejce, žloutek, strouhanou citronovou kůru. Potom ve hmoždíři roztlučte všechno koření a přidejte do mísy, přisypte bio prášek do pečiva a hnětením spojte v těsto. Nechte odležet do druhého dne. Vyválejte a vykrájejte libovolné tvary perníčků, potřete bílkem a pečte při 200 ˚C do mírného zhnědnutí. Po vychlazení ozdobte polevou, kterou si připravíte rozšleháním bílku s třtinovou moučkou, citronovou šťávou a špetkou škrobu.

Na video s Ljubou Krbovou se můžete podívat zde:

Video se připravuje ...

 



Přečtěte si
ivoadler
9. 12. 2017 • 16:29

Ljubo, trvalo ti to dlouho, než jsi se naučila píchat?

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.