Šárka Švejdová (38) z Děčínska má doma Timura a jeho partu: Její vášní jsou staré traktory!
Vyučila se sice v oboru zlatník-hodinář, ale tohle jemné řemeslo už dávno pověsila na hřebík. Šárka Švejdová (38) z Horních Habartic na Děčínsku totiž propadla obřím strojům. Sbírá a oprašuje staré traktory sovětské výroby značky Kirovec. Těchto kolosů má na dvoře u svého domku už celou základní řadu a většinu z nich dokázala vypátrat na internetu jen díky zveřejněným leteckým snímkům.
Její rodina pracovala v zemědělství, a tak mohla traktory i buldozery obdivovat odmala. Už jako dítě dokázala podle zvuku na dálku rozpoznat, zda se k ní blíží traktor tátův, strejdův nebo někoho jiného ze vsi, a co veze. „Buldozerům jsem propadla ve školce. Chodívaly jsme se tehdy s babičkou dívat na koně. A jednou jsem tam spatřila buldozer pracovat na stavbě nové samoobsluhy. Koukala jsem na něj s takovým zaujetím, až si toho všiml buldozerista. Posadil mě za řízení a dovolil mi hýbat rajčáky(místo volantu se směr jízdy volí řidícími pákami – pozn. red.). Byl to pro mě silný zážitek, který ve mně zůstal už napořád. Velké traktory i buldozery mě svojí silou fascinují,“ říká Šárka Švejdová. Na traktor si udělala papíry ve svých 22 letech. Nejvíce se za jejich volantem vyřádí při traktoriádách na polích a v brodech, neboť je i soutěživý typ.
I její muž je nadšenec
Kladný vztah k obřím strojům má i její manžel. „Když jsme se s Liborem (40) poznali a došlo na povídání o zálibách, nepadlo z mé strany o traktorech ani slovo. Nechtěla jsem, aby mi hned neutekl. Sám se mi však k lásce k autům i traktorům přiznal s tím, že se jezdí kochat za jedním kirovcem k Děčínu do zemědělského družstva,“ vzpomíná Šárka. „Já se poté osmělila a na rande ho odvezla na místo, kde jsem se vůbec poprvé s kirovcem setkala já. Tam jsem už kápla božskou. Z mé vášně k traktorům měl nakonec i radost. Na kirovce jsem tehdy narazila při jízdě autem nedaleko Markvartic. Hned mě tento typ traktoru očaroval. Nikdy nezapomenu na ten jeho silný zvuk motoru a velkou masu železa, když mě míjel. Dnes je ozdobou soukromého muzea za Prahou,“ říká s úsměvem sběratelka.
Jak to bylo se Sergejem
K již zmiňovanému kirovci poblíž Děčína se později vypravili spolu a slíbili si, že si ho jednou určitě pořídí. To se odehrálo před 16 lety a dnes na dvoře opravdu stojí. „Nazvali jsme ho Sergej, je to typicky ruské jméno. Celé sbírce říkáme Timur a jeho parta (podle knihy Arkadije Gajdara z roku 1940 – pozn. red.),“ upřesňuje Šárka. Cesta k němu ale byla dlouhá! Na řadě byla totiž nejprve svatba, pak zvelebování bydlení a manželům se narodily dvě děti. Až mnohem později začali za vyhlédnutým kirovcem dojíždět, a přestože byl nepojízdný, snažili se ho ochránit před dalším pustošením. Jeho původní majitel o zájemcích z Děčínska dobře věděl, i když ho původně dát do šrotu. Podle mnohých byl totiž neopravitelný, a tak si koupil za 3 miliony korun nový. „S manželem jsme si stanovili termín, do kdy našeho prvního kirovce koupíme. Jenže jak čas utíkal, manžel kvůli jeho nepojízdnosti znejistěl. Tak jsem to vzala do svých rukou, aniž bych tehdy tušila, co se dá za jeden den stihnout. Vše jsem dokázala před manželem udržet v tajnosti. Zavolala jsem mu, aby po práci zajel do Malšovic, že se traktor asi rozřezává na šrot. Přijel ve chvíli, kdy byl už opravený. Byl v takovém šoku, že si za jeho volant netroufl sám sednout a vyrazit k 15 kilometrů vzdálenému domovu. Přišel nás na 50 tisíc korun, což byla cena únosná vzhledem k jeho původní nepojízdnosti. Oprava stála dalších 9000 korun,“ líčí Šárka Švejdová.
Celý příběh Šárky si přečtěte s tištěném Aha! pro ženy. V prodeji je vždy od úterý, a to jen za 8,90 Kč!