Jak to funguje v kině? Než se ve Varech poprvé oblékaly róby.
Honosné šatstvo a hvězdy první velikosti, nákladné bijáky s mnohamilionovými rozpočty, dechberoucí efekty i stohlavé štáby, a hlavně předhánějící se multikina – tak dnes vypadá svět filmu. Za všechno to hemžení vlastně vděčíme žárovce, která z uzavřené krabice promítá obrázky.
Filmové projekce jak je dnes známe, odstartoval v roce 1879 Thomas Alva Edison (†84), když poprvé představil žárovku využívanou ve filmových projektorech. Díky němu žasli v potemnělých sálech diváci stejně jako ti dnešní. Z jarmarků a hospůdek se film přesunul do mohutných kinosálů. I plátna o velikosti prostěradla narostla, tím největším se chlubí IMAX, se svými 350 metry čtverečními největší v České republice a jedno z největších digitálních pláten v Evropě.
„I název kina vznikl z anglické zkratky Image MAXimum, tedy maximální obraz,“ řekl Aha! Stanislav Veverka, hlavní promítač pražského kina. I když první pražští promítači brali plat jen kolem tehdejších 10 korun československých za večer, byla to zodpovědná práce. Tou také zůstala. Jak se změnilo samotné promítání?
Rozhýbané obrázky
Známý princip promítání vychází z nedokonalosti lidského oka. To totiž při sledování filmu vnímá 24 respektive 50 obrázků za sekundu a protože odrazy na sítnici nezmizí okamžitě, vzniká dojem pohybu. Na promítačkách je, aby obrázky „pouštěly“ ve správných intervalech a ostrosti. Například projektory IMAX se každé ráno kalibrují.
„Nastavuje se obraz a svítivost, aby do každého oka šly stejné hodnoty, obraz se rovná na milimetr přesně,“ prozrazuje Veverka. Promítá se totiž ze dvou projektorů zároveň a to neplatí jen pro 3D filmy. „V případě běžných dvourozměrných, se překrývají dva totožné obrázky, což umožňuje lepší výsledný obraz.“ Podívejte se na přístroje, které dělí desítky let a díky nimž můžeme dnes žasnout nad filmovými dobrodružstvími báječných můžů a žen s klikou.
Do projektoru mohou jen vyvoleníKdyž se taková supermoderní mašinka poškodí nebo prostě nefunguje přesně jak má, neznamená to, že ji může opravit kdokoli. Naopak kvůli ní přicestuje oficiální technik z Kanady. Ten jediný má přístup do trezoru, kde je uložen klíč od spodní projektorové skříně. Jakýkoli neoprávněný zásah projektor zablokuje.
Promítač film nezkopírujeFilm vlastně vůbec neprochází jeho rukama. V počítači si otevře program, ve kterém jsou nahrané filmy i s licencemi, bez kterých se prostě nespustí. „Film je totiž šifrovaný a licence jsou jakýmsi klíčem. Ten dovolí souborům putovat do čipu, teprve ten data převede na barvy a umožní promítání,“ uvedl Veverka.
Kolik váží velkofilm
Ačkoliv digitální data jsou jen virtuální, občas se promítá i 70 milimetrovým projektorem na filmový pás. Například americký režisér Christopher Nolan natáčí téměř výhradně na 70 milimetrový film. Bylo tomu tak i u Batmana: Temného rytíře. Takový celovečerní film na pásu má i půl tuny na váhu.
Analogový projektor a film však dokáže dosáhnout kvality obrazu až 12K, což je několikanásobně více, než možnosti digitálních projektorů. Je to rozlišení vyšší, než nabízí HD formát. To znamená, že nad digitálem pořád vítězí „obyčejný“ filmový materiál.
Promitani Nolan
Víte, žeModerní promítači mění žárovky v obleku z vepřovice a s plastovým štítem. Když totiž lampa praskne a vybouchne, miniaturní střepy pokryjí širokou oblast kolem sebe.
Filmová Mona LisaJeden z nejvzácnějších kousků filmové historie, Reynaudův pás z roku 1894, ukrývá i pražské Technické muzeum. Émile Reynaud filmy sám zhotovil. Ručně kreslené a kolorované obrázky na celuloidových destičkách vlepoval mezi dva papírové pásy, které byly vyztuženy pásky z ocelového plechu a obroubeny textilní lemovkou.
Reynaud předstihl i bratry Lumièrovy. Jeho pás se zařadil mezi 348 nejvýznamnějších dokumentů registru Paměť světa UNESCO a hodnotou je srovnatelný s DaVinciho obrazem Mony Lisy.
