Hvězda Ulice Tomešová(26): Příšerný porod a... snědená placenta

Jak zvládáte mateřství?
„Nebyla jsem připravená vůbec na nic. Řídím se selským rozumem a zatím to docela vychází. Důležité je mít spokojený miminko.“
Překvapilo vás něco?
 „No, překvapilo mě, že jsem hned věděla, že vím, co jak mám dělat. Přitom jsem toho moc s dětma nezažila. Nikdy jsem moc nehlídala a najednou to šlo všechno samozřejmě.“
Nemáte žádný problém?
„Na to jaký jsem nervák, tak mi to přijde jako zázrak. Kristiánek je úplně na pohodu. Nechává mě docela vyspat. Ale samozřejmě mě neminou takový ty noční problémy, jako jsou prdíky a podobně, ale to zažívá každá máma. Ale myslím, že mám klidný a pohodový dítě. A jak to tak vypadá, tak i docela společenské.“
Nervovala jste se i v těhotenství?
„To právě vůbec. Spíš jsem si to užívala a stresovali se lidé okolo mě. Pořád se divili, že ještě zpívám, tancuju, skáču, protože jsem hrála až do osmého měsíce těhotenství.“
Bála jste se porodu?
„Nebála jsem se. Dokonce jsem se na něj těšila, protože jsem už týden přenášela. Mít patnáct kilo nahoře je opravdu hodně znát. A on byl veliký i při porodu.“

Měla jste na sále podporu?
„Měla jsem u sebe Romana a výbornou porodní asistentku, se kterou se kamarádím. Byla jsem na to vlastně psychicky připravená.“
A co porodní bolesti?
„Tak ty si ten, kdo nerodil, nedokáže představit. Byly příšerné. Nic horšího jsem v životě nezažila! Bylo to dlouhý.“
Jak dlouho jste rodila?
„Sedmnáct hodin. A ke všemu to bylo ještě přes noc, takže jsem byla nevyspalá. Ale potom, když se vám objeví to miminko na prsou, je to prostě nádhera.“
Dojalo vás to k slzám?
„Byla jsem úplně vyjukaná, že už je to tady. Byla jsem strašně překvapená, že všechny ty bolesti okamžitě odezněly a všechno bylo rázem zalité sluníčkem. Od první chvíle to bylo nádherný. A je pravda, že láska k miminku je každým dnem větší. Protože on každým dnem více vnímá, směje se, dělá nové věci a já ho čím dál víc miluju.“
Před porodem jste se také přestěhovali do domku. Jak se vám tam bydlí?
„Úplně pohádkově. Bylo to za pět minut dvanáct. Dovybalili jsme poslední krabice a za pár týdnů jsme šli na porodní sál. Ale teď už si to jen hýčkáme, nyní přišla na řadu i zahrádka. Včera jsme vykopali první rostlinky, postavili vířivku a gril. Takže první párty může proběhnout!“
Jak jste zvládala šestinedělí?
„Paradoxně dobře. Samozřejmě, že první týden jsem byla celá bolavá a nateklá. To je normální. Bolelo to, ale já jsem si nechala zpracovat svou placentu a brala jsem z ní kapsle. To mi určitě udělalo psychickou pohodu. A skvělé bylo i to, že jsem se rozkojila hned na sále. Takže mi odpadla i tahle starost, protože malý byl opravdu od začátku pohodový miminko.“
Neobjevila se opravdu žádná komplikace?
 „Vlastně ano. Ve třetím týdnu jsem dostala obrovskou střevní chřipku. A měla jsem vysoké teploty - třicet devět a půl stupně! To se nepostaráte ani o sebe, natož o dítě. Naštěstí mi pomohla mamka a Roman. Myslím, že jsem to zvládla dobře.“
Přemýšlíte už o druhém dítěti?
„Když jsem odcházela po třech dnech z porodnice, tak mi jedna sestřička řekla – no, a za dva roky třeba budete mít holčičku! A já na to – ježišmarja, nestrašte! Měla jsem totiž pořád v paměti tu bolest... Ale teď už je to za mnou. Už si dokážu představit, že bych ještě jednou rodila. Ale jako jsme neplánovali Kristiána, tak podobně budeme i pokračovat.“
A kdy plánujete, že se vrátíte do divadla?
„Tam už jsem se vrátila. Přesně, když mi končilo šestinedělí, jsem stála na prknech Národního divadla ve Snu čarovné noci. Byla to taková hezká oslava! Ted´se jednou za čtrnáct dní tak jako zrelaxuju na jevišti. A mamka a manžel hlídají.“
Máte nějaké nabídky na film, seriál nebo muzikál?
„Kojím, nemůžu se hnout od malýho dýl než na pár hodin. Nebyla jsem bez něho déle než čtyři hodiny. Myslím, že by to nešlo skloubit s dlouhodobou prací. Zatím dohrávám představení, která jsem měla už před porodem, nebo někde zpívám. Ale jinak jsem pořád s malým a chci si ho užít.“
Nemrzí vás, že už nehrajete v Ulici?
„Tam byla výborná parta, hrozně dobrý štáb, ale je pravda, že když jsem byla těhotná, divadlo mi chybělo víc. A taky jsem se tam vrátila. To ale neznamená, že bych nechtěla točit, a že by mě to nebavilo. Já se spíš našla v muzikálech. Popularitu spojenou se seriály vůbec neřeším. V divadle to mám radši, protože tam ta zpětná vazba od diváků přijde hned. Mám pocit, že seriáloví diváci hodně rádi kritizují.“
Jak jste se vlastně dostala k herectví?
„Vystudovala jsem ho, ale nebylo jasné, že to budu dělat, protože konkurence v téhle branži je veliká. Naštěstí se mě chytli v pražském Divadle Kalich a tam to všechno začalo.“
Nepřemýšlíte o tom, že by si syn zahrál třeba v nějakém seriálu?
„Když bude chtít a povede ho to tam, nebudu mu bránit.“
A kdyby se objevila nabídka na roli miminka? Půjčila byste ho na natáčení?
„Psala mi už dokonce produkční z Ulice, kde jsem hrála, že by potřebovali miminko na porod. Klidně bych jim ho půjčila, ale Kristián je tak vypapanej, už nevypadá na to, že se právě narodil. Už má přes pět kilo!“
Nedávno skončila třetí řada show Tvoje tvář má známý hlas. Neoslovili vás taky?
„Oslovili mě do úplně první řady. Dělala jsem tam dokonce konkurz, ale vůbec jsem nevěděla, o co se jedná. No a nakonec to nevyšlo. Tak jestli bude třeba další řada, tak bych do toho šla. Všechny tři se mi hrozně líbily, měla jsem tam dokonce kamarády.“
A taky Davida Gránského a Milana Peroutku, se kterými jste chodila! Jste s nimi v kontaktu?
„Jen s Davidem. Jsme kamarádi a nedávno jsme se i viděli. On mi i fandí při tom mateřství. No a s Milanem o sobě víme, ale nevídáme se. Nějak to nejde z jeho strany.“
Po porodu jste výrazně zhubla. Jaký je váš recept?
„Nevím. Už z porodnice jsem jela o deset kilo lehčí! Měla jsem v sobě hodně vody. A jelikož přes den kojím každý dvě hodiny, tak to Kristiánek ze mě celý vysaje. Takže já si můžu dát cokoliv a on to hnedka slupne.“
Kolik teď vážíte?
„Mám nějakých pětapadesát kilo a začínala jsem na třiapadesáti. Musím ale přiznat, že jsem sama se sebou spokojená. Konečně mám ženskou postavu, kterou jsem před tím neměla! Ta dvě přebývající kila mám teď spíš v prsou.“
To musí ocenit i partner.
„On je dolňák, takže neví, co s tím. Neví, jestli ta prsa nepatří někomu jinýmu!“

Míša Tomešová z Ulice: Osm týdnů po porodu s miminkem na akci! Kila mi zůstala v prsou