OSUDY HVĚZD STŘÍBRNÉHO PLÁTNA: Herečka Zita Kabátová (†99) se musela vyrovnat s emigrací manžela a syna a nesměla hrát 25 let!
Kdybychom měli mezi českými herečkami najít tu, která kolem sebe šířila nejvíce optimismu a dobré nálady, volba by určitě padla na Zitu Kabátovou (†99). Život se jí mnohokrát pokusil podrazit nohy, ona ale i přesto zůstávala silná a co víc – šťastná. V každé situaci si totiž dokázala najít něco, co ji naplňovalo. A energií ji nabíjely i jen na první pohled zcela obyčejné věci…
Předurčena pro herectví
Narodila se 27. dubna 1913 na pražské Malé Straně do rodiny úspěšného stavitele Beno Kabáta. Maminka Zitě zemřela, když jí bylo 18 let. Tatínek se pak znovu oženil. Jeho nová manželka Anna hrála ochotnické divadlo a párkrát se neúspěšně pokusila dostat Zitu do Divadla Vlasty Buriana.
Kabátová se ve filmu poprvé objevila už jako miminko. Jejím strýcem byl totiž první český filmový herec Josef Šváb-Malostranský, který ji s sebou brával na natáčení. Nebylo pochyb, že dívka je pro herectví přímo stvořená. Když bylo Zitě dvacet let, začala obcházet pražské divadelní soubory a nakonec zakotvila v Divadle Oldřicha Nového. Strávila zde tři divadelní sezony a podle svých slov ji Nový naučil normálnímu hraní. Nové zkušenosti mohla zúročit ve filmu a první nabídka na sebe nenechala dlouho čekat. Už v roce 1936 si zahrála ošetřovatelku Světlu ve snímku Světlo jeho očí. Do paměti diváků se ale zapsala až filmem Muži nestárnou, kde se objevila po boku Jana Pivce. Ostatní herci ji zbožňovali. Ona si ale své srdce nechávala pro někoho zcela jiného…
Válka vše změnila
Ve 30. a 40. letech byla Zita Kabátová hvězdou první velikosti. Všichni si jí vážili, šla z filmu do filmu. V roce 1939 natočila jedenáct snímků! Pak ale přišla nacistická okupace a s ní i velké problémy. Protože herečka plynně hovořila německy, musela přijmout nabídku od společnosti Pragfilm, která vyráběla německy mluvené filmy. Pod pseudonymem Maria von Buchlow účinkovala ve dvou z nich. Odmítnutí ji mohlo stát život. Navíc si nemyslela, že dělá něco špatného: téměř všichni členové štábu totiž byli Češi.
Upnula se k rodině
O Kabátovou usilovalo mnoho mužů. V roce 1946 s provdala se za Jerryho Krále, ředitele firmy Zeiss Ikon v indické Bombaji. Nedostala ale vízum a později se na dálku rozvedli. Pak se seznámila s olympionikem Jiřím Zavřelem a byla to láska na první pohled. Protože byl však Zavřel za války kulturním tajemníkem, odpykával si až do roku 1956 trest v uranových dolech na Jáchymovsku. Svatba se proto konala až po jeho návratu. V roce 1957, když Zitě bylo 44 let, se manželům narodil vytoužený syn Jiří.
A Zita, které filmování moc chybělo, se upnula ke své rodině. Péči o manžela a dítě věnovala všechno, drželo ji to nad vodou. V roce 1968 ovšem Jiří Zavřel emigroval do USA. Bylo to zrovna v době, kdy Zita po dlouhých 25 letech získala první filmovou nabídku, měla si zahrát ve snímku Hvězda. A byla tak postavena před nejtěžší rozhodnutí svého života: buď odjede i se synem do Ameriky za svým mužem, nebo zůstane v Československu a pokusí se o velký návrat na stříbrné plátno. S těžkým srdcem zvolila druhou variantu. V rozhovoru pro pořad České televize 13. komnata řekla, že jediným opravdovým důvodem, proč nakonec zemi neopustila, byla láska k vlasti. Nedokázala si prý představit život bez všudypřítomného zvuku pražských zvonů.
Syn šel ve stopách otce
Kabátová měla patrně nejdelší hereckou prodlevu v historii československé kinematografie. I přes to před kamerou působila i po letech velmi přirozeně a šarmantně. V 70. letech zazářila třeba ve snímcích Případ mrtvého muže, Noc klavíristy či Kulový blesk. Aby svému synovi Jiřímu dopřála to nejlepší, ve volném čase pořádala v pražském kině Ilusion besedy se svými někdejšími kolegy. Zdálo se, že se vše zase obrací k dobrému…
Jenže nebylo! Herečka svého syna nezměrně milovala, proto ji velmi zasáhlo, když Jiří ve druhé půlce 90. let emigroval stejně jako otec do USA. Moc se jí stýskalo. Nikdy si ale nestěžovala a synovi jeho krok nezazlívala. Energii opět vkládala především do filmování, ačkoli ji síly pomalu opouštěly. Dostala příležitost ve snímcích Zapomenuté světlo, Král Ubu či Babí léto. Ke konci 90. let navíc hostovala v divadle Pod Palmovkou v inscenaci Nebezpečné známosti.
Slib splnit nedokázala
Mezi Zitiny poslední tituly patřila dramata Želary, Hodinu nevíš či komedie Pamětnice. Na place všechny dostávala svým nezkrotným optimismem a humorem. Syn ji navíc často jezdil navštěvovat, na což se vždy velmi těšila.
Při jedné jeho návštěvě mu slíbila, že se dožije stovky. Ačkoli za svůj život pokořila Zita Kabátová spoustu překážek, tahle pro ni byla nezdolatelná. Zemřela 27. května 2012 ve spánku. Ten den na pražské Malé Straně vyzváněly zvony, jejichž zvuk tolik milovala.