OSUDY HVĚZD STŘÍBRNÉHO PLÁTNA: Nataša Gollová (†76) patřila k nejtalentovanějším herečkám, do jejího života ale zasáhl alkohol!
Patřila mezi naše největší herecká esa, přesto nikdy netrpěla hvězdnými manýry. Spíše naopak. Nataša Gollová (†76) byla holka do nepohody - vtipná, optimistická a navíc nesmírně inteligentní. Role v jejím podání dokázaly stejně tak rozesmát i rozplakat. Přestože lásky, které prožívala na filmovém plátně, měly vždy šťastný konec, v soukromí to herečka měla naopak. Na dlouhá léta se navíc jejím největším životním „partnerem“ stal alkohol...
Vyrůstala s elitou
Narodila se 27. února 1912 v Brně. Její maminka Adéla Hodáčová byla malířkou – i když nepříliš úspěšnou. Otec František Xaver Hodáč působil jako vysoký státní funkcionář. Byl poslancem, vyučoval na pražském ČVUT a později se stal i generálním tajemníkem Ústředního svazu československých průmyslníků. Právě kvůli jeho zaměstnání si Nataša později změnila jméno. Nebylo totiž vhodné, aby si herečku lidé spojovali s významným politikem. Proto převzala příjmení svého dědečka, historika a univerzitního profesora Jaroslava Golla.
Nataša měla silné rodinné zázemí a dostalo se jí dobrého vychování i vzdělání. Ještě jako dítě plynně hovořila čtyřmi jazyky, tančila, hrála na klavír a jezdila na koni. Po studiu na pražském gymnáziu Elišky Krásnohorské (dříve dívčí škole Minerva) pokračovala na Filozofické fakultě UK, studovala ale i v Anglii. Přelomová pro ni byla 30. léta, kdy začala docházet na soukromé lekce scénického tance k věhlasné učitelce Jarmile Krešlové. V roce 1932 s ní dokonce odcestovala na taneční soutěž do Paříže, kde slavila velké úspěchy. A seznámila se zde také se svou první láskou.
První byl Kantor Ideál
Ačkoli měla v Čechách přítele, ve Francii se Nataša slepě zamilovala do spisovatele Tristana Tzary. Odcestovala s ním dokonce na dovolenou do Pyrenejí. Jejich platonická láska na dálku pak trvala ještě dalších 15 let. První velkou filmovou roli si Gollová střihla v roce 1932 ve snímku Martina Friče Kantor Ideál. Pak už její kariéra nabrala rychlý spád. Získala angažmá v divadlech v Olomouci a Bratislavě a v roce 1935 přesídlila do Prahy, kde se stala členkou Divadla na Vinohradech.
Nesmírně jí seděly hlavní ženské role v dramatech Shakespeara či Goldoniho. A publikum ji milovalo. Spíše než divadlo Natašu ale v roce 1939 proslavila komedie Kristián, kde stanula po boku Oldřicha Nového. Ti dva se skvěle doplňovali. Gollová navíc měla dar ztvárnit roli hned ve dvou polohách: kromě té komediální se dokázala lusknutím prstu proměnit v noblesní dámu. Obdivovali ji muži i ženy, malí i velcí.
Nejlepšími léty Natašiny kariéry byla paradoxně ta válečná. Mezi roky 1939 a 1941 si zahrála v největších skvostech české kinematografie. Za všechny jmenujme třeba Hotel Modrá hvězda, komedii Eva tropí hlouposti nebo Pohádku máje. I jí se však válka dotkla. Po roce 1941 byla nucena opustit Prahu a měla zakázáno filmovat. Přesto v roce 1944 natočila film Vrať se ke mně zpět, na němž spolupracovala s německými filmaři. Také kvůli tomu ji mnozí začali odsuzovat.
Pomoc jako přiznání?
Na začátku války byla Natašinou největší přítelkyní Adina Mandlová. Jedna bez druhé nedala ani ránu. Ovšem pouze do chvíle, než do jejích životů vstoupil stejný muž. Wilhelm Söhnel byl Němci dosazeným filmovým supervizorem. Schvaloval filmy, které šly do výroby i do kin. Ačkoli se po válce ukázalo, že s nacisty nespolupracoval a naopak řadě českých snímků pomohl, veřejnost Gollové vztah se Söhnelem nikdy nezapomněla. Jako jakési doznání ke spolupráci s Němci brala česká společnost i fakt, že Nataša po válce odešla do Terezína pomáhat lidem nakaženým tyfem. Sama se tuto nemocí nakazila. A ačkoli ji posléze očistná komise shledala nevinnou, lidé se k ní chovali zcela opačně. Po návratu z Terezína se herečka dokonce pokusila o sebevraždu.
Comeback po boku Wericha
Nataše Gollové trvalo poměrně dlouho, než se opět vrátila na prkna, co znamenají svět. Teprve v roce 1947 odešla na pozvání režiséra Karla Konstantina do divadla v Českých Budějovicích. Sblížila se s ním a pojala ho za svého manžela. Konstantin byl ale alkoholik a herečka, která opilé muže dříve přímo nesnášela, k pití přičichla také. Skutečný comeback nastal v roce 1951, kdy zazářila po boku Jana Wericha ve snímku Císařův pekař. Náročné role Kateřiny se Gollová zhostila skvěle. Navíc dostala nabídku angažmá v pražském divadle ABC, a tak spolu s manželem opět přesídlila do hlavního města.
Velké pivo a dva rumy
Koncem 50. let minulého století ale do Natašina života vstoupila smrt. Karel Konstantin zemřel při převozu sanitkou do motolské nemocnice. Gollová byla ve vozidle s ním. K nemocnici po této zkušenosti získala skutečnou averzi, nenavštívila v ní dokonce ani svou těžce nemocnou matku, která skonala zanedlouho po Konstantinovi. Jejím nejlepším „přítelem“ se na dlouhou dobu stal alkohol. Kromě žalu jím přepíjela i velké bolesti, kterými trpěla kvůli pokročilému stádiu artrózy. Měla velké potíže s kyčlemi, a proto musela podstoupit několik operací. V roce 1971 proto odešla do důchodu. Přátelé se od ní začali distancovat, Nataša ale chtěla být mezi lidmi, potřebovala jejich blízkost. A tak ji hledala po hospodách. Hereččiným oblíbeným nápojem prý bylo velké pivo s dvěma panáky rumu.
Úsměv ji přesto neopustil
Ze spár alkoholismu ji vysvobodila až role Fany ve filmové komedii Drahé tety a já, to bylo v roce 1974. Teprve tehdy se dokázala skutečně nadobro vzdát sklenky. Zdraví ji ale pomalu opouštělo. Měla již zmiňované problémy s kyčlemi, špatně chodila. Nebližší přátelé, jimiž pro Natašu Gollovou v jejích posledních letech byli herečtí kolegové Stanislav Fišer a Josef Zíma, jí proto zařídili místo v krčském domově důchodců, kde strávila závěr svého života. Golllová zemřela 29. prosince 1988. Až do posledních chvil jí ale neopouštěl elán, chuť do života, vtip a intelekt. A ani její pověstný zvonivý smích, jímž naplňovala všechny okolo sebe.