Musherka Michaela Srchová (27) přivezla z kanadského mistrovství světa stříbro: "Závodit se psy musíte s pokorou!"
Štěkot psů, stříbřité pláně, šustění lyží na bělostném sněhu… Romantika jako vystřižená z románů Jacka Londona učarovala Michaele Srchové (27) z Prahy, učitelce tělocviku a prvouky na základní škole. Svou vášeň ke sportu spojila s láskou ke psům a jako musherka sklízí úspěchy i na mezinárodním poli. Naposledy koncem ledna v zemi javorových listů.
Když se řekne slečna z Prahy, mnozí si představí mladou ženu v kavárně nad šálkem latté, Michaela ale tuto představu s přehledem bourá. „Od malička sportuji. Ráda běhám, ráda jezdím na běžkách a miluji psy, které jsme doma měli odjakživa. A tenhle sport je spojením obojího,“ objasňuje, proč se tak nechala strhnout musherstvím. Hlavní impuls ale přišel od jejího kamaráda z Krkonoš, který je také musher. Na závodech psích spřežení viděla běhat ohaře, a tak doma zapřáhla svou fenku maďarského ohaře. „Zkusila jsem to, ale moc ji to nebavilo,“ vypráví Míša, která však rozhodně není z těch, kteří se vzdávají hned za startem. V té době navíc zasáhl osud. Kamarád shodou okolností našel pětiměsíční štěně ohaře, který vypadal, že má závodění v krvi. A když i Míšini rodiče souhlasili, že do domácnosti přibude další hladový psí krk, bylo rozhodnuto.
Souhra v tempu
Nebylo ale třeba čekat na sníh, Michaela začala tzv. canicrossem. „Při něm je pes ke mně napojen lanem a společně běžíme,“ vysvětluje. I když ale zvíře běží vpředu, vůdcem je člověk a tempo obou musí být sehrané. „Chce to co nejvíc trénovat a závodit, pak si na tempo zvyknete. Pes běží dopředu, ten se nemusí přizpůsobovat, přizpůsobit se musím já jeho tahu. Samozřejmě ho ovládám povely, mezi kterými je kromě vlevo, vpravo, vpřed i povel zpomalit,“ říká Michaela.
V jejím podání to všechno zní jako poměrně snadná věc, ale opak je pravdou. „Všechno je o vztahu, který mezi vámi a psem je, o vaší vzájemné spolupráci. Zvíře vám prostě musí důvěřovat. On to dělá a chce vítězit pro vás,“ doplňuje mladá žena, která si k běhu se psem postupně přidala i koloběžku, kolo a běžky.
Úspěch ve štafetě národů
Začátkem února se Míša společně Michalem Ženíškem a Jiřím Mencákem vrátila z mistrovství světa, které se jelo v Kanadě. Společně jako tým získali stříbro ve štafetě národů. Za sebou nechali i Skandinávce, kteří patří v této disciplíně k nejlepším. Michaela pak sama v konkurenci 28 závodnic obsadila skvělé 7. místo a v ženské kombinaci se dostala do TOP 10. To, že patří ke světové špičce, ukázala už loni, kdy se v Norsku stala vicemistryní Evropy ve skijöringu (závodník na lyžích je připoután tažným lanem k psu – pozn. red.).
Vítězství není to hlavní
Závodění se psy není o honbě za vítězstvím. Podle Michaely si žádá určitou pokoru a je především radostí ze společného výkonu, získávání zkušeností a objevování nových možností. Právě v tom se jí kanadské mistrovství vrylo do paměti.
Co je tedy Míšinou největší radostí? Čtěte v nezkráceném příběhu v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji vždy od úterý, a to jen za 8,90 Kč!