Anna Schreiberová (88) ve válce málem přišla o své nejbližší, proto vstoupila do řádu boromejek: "Zaslíbila jsem se Bohu, aby otec a bratři přežili!"
Její život by vydal na román. Válku prožila jako dívka. Ve chvíli, kdy Němci chtěli zastřelit otce a bratry, slíbila Bohu, že udělá cokoliv pro jejich záchranu. Její slova byla vyslyšena a všichni smrti nakonec unikli. A tak Anna Schreiberová (88) po válce vstoupila do řádu boromejek, kde ale zase zažila komunistickou zvůli. Dnes žije, jako sestra Petrina, v charitativním domově Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského ve Městě Albrechtice. I přes vysoký věk je stále vitální, a tak Aha! pro ženy svěřila svůj nelehký životní příběh.
Anna se narodila ve Vranové Lhotě na Svitavsku jako třetí z pěti dětí. Její rodiče vlastnili malé hospodářství s několika zemědělskými zvířaty a kovárnu. „Dětství jsem měla krásné, protože nás rodiče měli moc rádi. Maminka předtím žila tři roky u tetičky v Jugoslávii, a tak byla taková modernější a zvyklá na panský způsob života, takže nám vylepšovala, co se dalo. Jinak jsme žili prostě. Tatínek byl kovářem a občas jsem mu doma pomáhala, třeba při nasazování ocelových ráfů na kola vozů,“ vzpomíná Anna Schreiberová. Když jí bylo 11 let, přišla německá okupace. Když vojska wehrmachtu bez boje obsadila českomoravské vnitrozemí, její strýc, důstojník československé armády František Jirauch, tuto potupu neunesl a zastřelil se. Zůstala po něm manželka se třemi dětmi, a tak je rodina Scheiberových přijala do svého domu. Další léta války nijak výrazně do života rodiny nezasáhla. Obrat nastal až poté, co byla v říjnu 1944 na Moravě vysazena partyzánská sovětská skupina Jermak. „Vše tragické začalo 18. února 1945, kdy přišli k Žákovým ve vedlejší vesnici Vranová na kontrolu tři němečtí četníci, zda se v domě neukrývá Věroslav Žák, utečenec z nuceného nasazení. Zrovna štípal dříví na dvoře, a jak je uviděl, ztratil nervy a začal utíkat. Četníci po něm stříleli, zasáhli ho a on zemřel,“ vypráví Anna. Jako odplatu za tento čin zastřelila o pár dní později skupina partyzánů v hostinci u Šveců ve Vranové tři německé četníky. A v okolí se rozpoutalo peklo.
Muži měli být zastřeleni
„Můj tatínek pátého května 1945 uviděl na jednom z odlehlých kopců velkou zář. Měl za to, že někde hoří. Až druhý den se dozvěděl, že v Javoříčku příslušníci SS postříleli všechny muže, ženy s dětmi vyhnali a celou vesnici vypálili,“ vzpomíná žena. Den před koncem války odpočívala ve Vranové Lhotě jednotka německého vojska prchající před postupující frontou. Jednoho hlídkujícího vojáka však v noci jeden z partyzánů zastřelil a Němci vyhlásili, že za to zastřelí místní muže. Vesnici obklíčili a začali prohledávat chalupu po chalupě. Muže od 13 let, a bylo jich na pět set, postavili před kulomet na náměstí. „Z naší rodiny odvedli tatínka a dva bratry. Dva dny po tragédii v Javoříčku nebylo divu, že lidé ve vesnici propadli panice. Také na mě ohrožení nejbližších velmi zapůsobilo, a tak jsem odešla do kostela na mši svatou. V slzách jsem prosila Boha za záchranu tatínka, bratrů i ostatních. Bylo mi jasné, že je potřeba nabídnout, obětovat, ale nemohla jsem na nic přijít. V tu chvíli nemělo pro mě nic jiného cenu než jejich záchrana. A tak jsem celou mši opakovala: Pane Bože, zachraň je, já ti budu nadosmrti vděčná a slíbím ti za to cokoliv,“ říká Anna. Byla vyslyšena. Nakonec bylo vybráno »jen« deset mužů, mezi nimi i Annin devatenáctiletý bratr Zdeněk. Ostatní byli propuštěni.
V blízkosti smrti
Tehdy se Annina maminka odhodlala k odvážnému činu. Vydala se k Němcům za syna i ostatní orodovat. Prošla přes stráže až k velícímu důstojníkovi, kterému řekla, že muži nic neudělali, a prosila o jejich propuštění. „Když se maminka dlouho nevracela, vydala jsem se za ní. Jak mě uviděla, poslala mě za Zdeňkem, než ho odvezou, abych se rozloučila. Nikdo mi v tom kupodivu nebránil. U plotu za příkopem stálo deset mužů a před nimi kulomet. Bratra jsem se zeptala, jak se cítí. Odpověděl mi, jak je rád, že byl předešlého dne u svatého přijímání. Bylo mi ještě dovoleno mu přes příkop podat na rozloučenou ruku a poté jsem odešla. Sedla jsem si k mamince, když vtom zaznělo několik výstřelů. Maminka vykřikla: To zabili Zdeňka! A nervově se zhroutila,“ vypráví Anna. O pár minut se ale Zdeněk objevil s tím, že je Němci, až na dva, pustili. Osudné výstřely však patřily jinému Anninu příbuznému. Kolem poledne totiž přinesli k Schreiberům jejího sedmnáctiletého bratrance Jana Jiraucha postřeleného. „Bratranec studoval v Brně, ale v osudný den zůstal doma, protože byl nemocný. Nemohl pořádně chodit, měl revma v koleně. Německý důstojník, který procházel stavení, mu pohrozil, že pokud s ním nepůjde, zastřelí ho. A tak se bratranec oblékl a zamířil mezi ostatní muže na náměstí. Pak ovšem v nestřeženém okamžiku vklouzl za nedaleká vrata statku a chtěl zmizet. Právě na útěku byl postřelen,“ líčí Anna. Jan Jirauch se tak spolu se dvěma muži – Františkem Švecem, jenž byl podezřelý ze spolupráce s partyzány, a Otto Krejčím, jehož dva synové utekli těsně před zatýkáním, stal jednou z obětí posledních dnů války ve Vranové Lhotě. Jan na následky zranění totiž zemřel a druhé dva našli 9. května mrtvé nedaleko lesa. „Společně s mým bratrancem je pochovali,“ dodává Anna.
Celý příběh Anny si můžete přečíst v nezkráceném příběhu, který najdete v tištěném magazínu Aha! pro ženy. V prodeji od úterý jen za 8,90 Kč!