Jaroslav (88) a Bohuslava (84) oslavili kamennou svatbu!

Psal se rok 1951. Svět se jen pomalu oklepával z druhé světové války. Na Hradě trůnil Klement Gottwald a v Československu nabývala na síle krutovláda komunistů. A Jaroslav rychlou svatbou zachránil svou milou Slávku (tehdy 18) od umístěnky do Ostravy. Tam by jistojistě po maturitě studentka zdravotní školy skončila. Co na tom, že děvče se coby poloviční sirotek v Brně staralo o svoji nemocnou maminku.

Střih. Nyní se píše rok 2016. A manželé Jaroslav (88) a Bohuslava (84) Radovi si ve svém bytečku v Brně-Králově Poli při kamenné svatbě obnovili na den přesně po 65 letech slib, který si kdysi dávno dali. A nikdy jej neporušili.  „Tak jak bez začátku a bez konce je snubní prsten, tak od začátku až do konce musí být vaše věrnost,“ vzpomíná ještě dnes na slova oddávajícího profesora Matyáše paní Bohuslava. „Aby ne! Byli jsme si souzeni. Chodíme spolu od Slávčiných čtrnácti let,“ šibalsky mrkne Jaroslav a manželku přitom pohladí láskyplně po ruce.
Seznámení díky sportu
Radovi vychovali dceru a těší se z vnoučat. Dodnes je za pecí sedět nenajdete. Rádi jezdí na chatu do Nebovid, zajímá je svět okolo, a dokonce velmi podrobně i sport. „Oba jsme váleli za Sokol v Černých Polích tenis. A tam jsme se vlastně jako mladí seznámili. Na vánoční besídce,“ pousměje se Bohuslava. A protože je doba sváteční, nabízí vlastnoručně upečené cukroví. „Trvá mi to sice trošku déle než dřív, ale co by to bylo za svátky bez dobrot!“ říká a její muž pošeptá tak, aby to neslyšela: „Mám štěstí, že žiji se ženou, kterou jsem si vysnil.“
Ženich, syn živnostníka...
Jaroslav Rada si jako syn živnostníka v 50. letech užil tvrdé šikany režimu. O rok mu prodloužili vojnu. Po návratu bydleli s ženou v 18metrovém krcálku bez vody. Pak žili ve sklepním bytě. Komunisté ho dokonce chtěli poslat do dolů. Nakonec si našel místo ve Zdravotnických opravnách, kde brousil skalpely. Posledních třicet let dělal speciálního brusiče ve fabrice v Heršpicích. Přes všechna příkoří ani na vteřinu nezahořkl.

...nevěsta hledala lék na rakovinu
Vystudovala zdravotnickou školu, stala se laborantkou specialistkou. Pracovala v transfuzní stanici. V roce 1964 uspěla v konkurzu Vysoké školy veterinární na hematologickou laborantku. Na brněnské veterině pracovala jako výzkumná laborantka až do důchodu v roce 1991. Podílela se na výzkumu krve zvířat i na projektech brněnské Lachemy, kdy zkoumala pod vedením prof. Jiřího Vorlíčka vedlejší účinky chemoterapií.