Nestárnoucí Jana Švandová (69) radí, jak vyzrát na přibývající roky: "Na věk se nevymlouvejte a pečujte o sebe!"
Má úžasné charisma a nikdo by nehádal, že příští rok oslaví sedmdesátiny. Co se skrývá za stále mladistvým vzhledem herečky Jany Švandové (69), ženy, jíž po prababičce v žilách koluje modrá krev? Má snad na skvělou vizáž nějaká kouzla? K dobré pohodě jí určitě pomáhá spokojené manželství s podnikatelem Pavlem Satorie (66), které už trvá skoro dvacet let, a také fakt, že se po pěti letech z Pákistánu vrátil její jediný syn Hubert i s manželkou a vnučkami Azariou (5) a Evelínou (1). Co dalšího dělá stále půvabné herečce radost?
Paní Švandová, ačkoliv to zní neuvěřitelně, příští rok oslavíte 70. narozeniny. Řešíte to?
„V určitém věku musí být člověk pozitivní. Protože když si představí to šílené číslo, zbláznil by se z toho. Ale nebojte se, to potká každého. (směje se) Proto by se měl člověk snažit uchovat si to mládí co nejdéle.“
A jak vy to děláte, že tak skvěle vypadáte a vůbec nestárnete?
„Jak to dělám? Pečuju o sebe. (směje se) Žena by se o sebe neměla přestat starat, ale měla by o sebe pečovat pořád, v každém věku a nevymlouvat se právě na ten věk. Neříkat si, já se už nemusím líčit, už jsem stará. Právě naopak! Je důležité udržovat se v kondici po celý život.“
Žárlí na vás manžel?
„To se musíte zeptat jeho, ale myslím si, že trochu ano.“
Na vzhledu se také odrazí, když je člověk v pohodě. Vám určitě udělalo velkou radost to, že se váš syn Hubert před časem vrátil po dlouhé době domů ze zahraničí…
„Ano, konečně je doma! Vrátili se po pěti letech do Prahy. Mám strašnou radost, že už jsou tady. Doufám, že tady nějakou dobu vydrží.“
Jak si užíváte vnučky?
„Užívám si je, rozmazluju si je, ale jenom, kdy chci já. Ne, když musím.“ (směje se)
Hubert žil dlouho v Pákistánu, což není zrovna bezpečná země. Jak jste to jako máma zvládala?
„To víte, že to byly nervy. Ale říkala jsem si, jsou dospělí lidé a vědí moc dobře, co dělají. Jejich profese je prostě tak náročná, jezdí do takových riskantních míst, jako je Pákistán a Afghánistán. Myslela jsem na to, že je tam i s rodinou, takže by zbytečně nevystavoval jejich životy nebezpečí a určitě ví, co dělá.“
Byla jste se tam za nimi podívat?
„Ano, byla a jsem za to ráda, protože jsem viděla, jak tam žijí. Byli v takové diplomatické čtvrti a vypadalo to tam bezpečně. Ale uvědomila jsem si, že musíte mít štěstí nebo osud vám musí být dobře nakloněn, aby se vám nic nestalo. “
Vaše snacha je Angličanka. Už se naučila česky?
„Ne, neumí česky, ale holčičky, tedy ta větší, ta už začíná mluvit. Ta druhá ještě nemluví. Říká mi babi Jani a mám právě pro ni připravenou knížku pohádek i nějaké písničky, tak se těším, až si to spolu pustíme. Role babičky je totiž podle mě jednou z nejhezčích v životě.“
Hubert je váš jediný potomek. Nechtěla jste mít víc dětí?
„Chtěla a moc mě mrzí, že jsem neměla víc dětí. Ale osud to zařídil jinak. Co naděláme.“
Prozraďte, jaká jste byla máma?
„Snažila jsem se být dobrou mámou, ale to musí říct spíš můj syn, jestli se mi to povedlo. (směje se) Ale myslím, že jsem byla dost tolerantní mámou.“
Hrajete v divadle, věnujete se vnoučatům, pečujete o sebe. Je něco, co Jana Švandová neumí?
„Víte co neumím? Když jsme se teď potkaly na akci, kde máme předvádět svoje zručnosti, tak já tedy kutil ani kutilka rozhodně nejsem.“
Jaký obor chtěla herečka původně studovat? Dočtete se v nezkráceném rozhovoru v tištěném magazínu Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč!