»Komediantka« Jana Paulová: Jak mi jde sex? No...

Herečka Jana Paulová říká, že se nijak zvlášť neudržuje.Pouze pravidelněcvičí. „Žádný kosmeťáky,“ dodává. (: Archiv)

19. května 2007 • 02:00

PRAHA – Před setkáním s herečkou Janou Paulovou (51) mi bylo jasné, že půjde o minuty plné humoru a pozitivní energie! Jana prostě taková je. Nechová se jako desítky let známá herečka, která má nějaké manýry. Je to pohodová ženská, která na svůj věk pořád vypadá dobře. Právě proto, že se udržuje ve formě, možná zkusila účast v reality show televize Nova »Bailando«.

S Janou Paulovou jsme probrali nejen práci, ale i jídlo, sex, cestování a aktuální dění. A dost jsme se nasmáli…

Jano, teď s odstupem času, je vám líto, že pro vás »Bailando« skončilo?
„Mně za sebe ani líto nebylo, že jsem skončila. Já jsem vlastně byla ráda, že jsme vypadli v takovém duelu, kdy jsem ani nevěděla, jestli chci vyhrát. Takže já jsem to brala jako úžasnou zkušenost, která prostě skončila.“

Takže máte radost z volného času?
„No naprosto, já měla pocit, že mě pustili z nějakých kasáren, kde jsem makala a dřela devět týdnů. Když jsem se vrátila domů, tak jsem zjistila, že na mé velké zahradě všechno kvete, že je prostě nádherně. Mladší dcera Anežka maturuje, tak říkala, že se těší, jak teď budu zase více doma. Teď jsem ji zrovna skoro do půlnoci zkoušela z literatury.“

Zůstanete se svým tanečním partnerem z »Bailanda« Zdeňkem Fialou v kontaktu?
„Určitě, ráda si s ním zavolám! Zkusím také sehnat sponzora, nebo něco udělat pro ty jeho děti. A myslím, že když přijede občas do Prahy, tak si můžeme někde zajít zatancovat. Ne jako na »diskošku«, ale že si od něj vezmu nějakou lekci…“ (smích)

Jano, odbočím jinam. Když se na vás dívám, vypadáte pořád dobře. Jak to děláte? Hodný manžel, život za Prahou…
„Asi všechno dohromady! A možná taky to, že se tím moc nezabývám. Já to moc neřeším. Nějaký »kosmeťáky« nenavštěvuju. Prostě se raduju ze života.“ (smích)

Určitě ale pravidelně cvičíte!
„Tak nějak sportuju celej život. Ale bohužel nejím to, co bych chtěla. To jednoho dne, až se rozhodnu, tak uvidíte, jaká ze mě bude Helena Růžičková.“ (smích)

Právě sedíme v restauraci a vy jste si objednala mozzarelu s rajčaty – ale bez pečiva. Takže jíte tzv. dělenou stravu?
„No, ne že bych ji dělila, ale prostě myslím na to, co jím. Teda, spíše více na to, co nemůžu…“ (smích)

Ve ﬁlmové sérii Kameňák se s vaším hereckým partnerem Vaškem Vydrou pokoušíte o dokonalé milování po několikaletém manželství. Ve skutečnosti je to lepší?
„Co je vám do toho?“ (smích)

Ale já to nemyslím zle…
„Já vím… No, víte co, ať si to čtenář přebere, jak chce. Já jsem třicet let opravdu velmi šťastně vdaná, takže to nechám na čtenářově fantazii.“

Já jsem vás poprvé v životě viděl v divadelní komedii »S Pydlou v zádech«, kde jste hrála s Josefem Dvořákem. Byl jsem hodně malý …
„Fakt?“

...ale máma mě na tu komedii do divadla vzala, i když to představení mělo trochu erotický nádech. Pamatuji si scénu, kdy ležíte na zemi a pan Dvořák nad vámi stojí rozkročený, prohlašuje něco vtipného a vy se strašně smějete. To vás tak dostával?
„My jsme měli takovou filozofii, že když se bavíme my, tak se baví i diváci. Prostě tam byla řada míst, kde improvizujeme. A zkrátka to jeden z nás nevydržel.“

A s Josefem Dvořákem jste se v poslední době nějak pracovně potkali?
„Strašně dávno jsme se už neviděli… Ale máme spolu hrozně hezký vztah. Když se vidíme, tak vzpomínáme a přemýšlíme, jestli bychom toho »Pydlu« neměli obnovit, udělat ho po dvaceti letech.“ (smích)

Kdy vůbec skončila ta vaše spolupráce?
„Myslím nějak kolem revoluce. Nebo v roce 1991, tak nějak. Když se vlastně zavřel Semafor. Já jsem pak odešla do Městských divadel pražských.“

Loni na podzim měla v pražském divadle Kalich premiéru komedie Dany Laurentové Drahouškové, kde hraje kromě vás taky Pavel Zedníček a vaše mladší dcera Anežka. To představení pořád pokračuje?
„Jasně, my ho hrajeme tak šestkrát do měsíce, teď budeme mít už šedesátou reprízu. Je to momentálně naše nejúspěšnější představení, i když Natěrač a Bez předsudků jsou také neuvěřitelné trvalky.“

Oddělujete v tomto případě na divadelních prknech svůj soukromý a profesní život, když hrajete se svojí dcerou?
„To já nemůžu moc posoudit. Samozřejmě, já jí hrozně nahrávám, aby jí to fungovalo, aby se jí lidi smáli, aby z toho měla dobrý pocit. Ale to si myslím, že dělám každému kolegovi.“

Vy máte i starší dceru, co ona dělá?
„Produkci.“

Ale mimo divadlo a média, nebo do toho také spadla?
„Ne, ona vystudovala klavír, ale pak začala dělat muziku coby produkční.“

Kamarád říkal: „S Paulovou musí být hrozná legrace. Chtěl bych s ní popíjet někde v hospůdce, to musí být sranda!“ Měl pravdu?
„Já si myslím, že jo! Někteří komici a klauni jsou v osobním životě morousové, na jevišti ale září. Podle mě jsem ale všude stejná. Zvlášť ve společnosti …“ (smích)

Jani, a co zpívání?
„Zpívání je teď pro mě taková exkluzivní záležitost. Vždycky máme s Gamavilla Quartetem pár vánočních koncertů, ale to je tak jako všechno. Tahle kapitola se zřejmě dopsala.“

Co ﬁlm, budete něco v brzké době točit?
„Teď budu v červenci točit s režisérem Ondřejem Kepkou pohádku Princezna Zívalka. Zahraju si tam královnu.“

Zašel bych teď do světa zpravodajství. Vy jako máma, jak vidíte poslední případ týrání osmiletého Ondry v Kuřimi?
„Je mi z toho tak zle, že to nemůžu ani číst! Pro mě to je něco naprosto nejstrašnějšího, čeho se člověk může dopustit. Jakékoliv ubližování bezbranným je hrůza, ale když je mateřský pud v ženské potlačený a otočený naopak, k takové zrůdnosti, tak to je mimo všechna odpuštění.“

Zaslouží si takový člověk trest smrti?
„Nejsem zákon, abych určovala, co si kdo zaslouží. Pro mě je ale týrání v hierarchii zločinů na předním místě.“

Když už se bavíme na téma zpravodajství, zajímá vás aktuální dění?
„V autě hodně poslouchám zprávy. Muziku moc ne!“

Na závěr mě napadá – co cestování? Vyrazíte letos někam na delší výlet?
„To si pište! Teď jsem dostala jednu nabídku, ale tím, že budu v létě točit tu pohádku, tak to musím ještě zvážit. Mám někam jet na Aljašku, tak uvidím, jestli to přijmu, nebo ne. Ale já to svoje cestování opravdu řeším vždy až na poslední chvíli.“

Utrácíte za cestování hodně?
„No úplně jednoznačně! Hlavně za letenky. Kdyby nějaká letecká společnost chtěla, abych jim tam dělala takovou tu tvář na plakátech, tak to by se mi nejvíce líbilo.“ (smích).

Jana Paulová