Jan Kačer (79) o manželství s Ninou Divíškovou (79): "Je to zvláštní! Baví nás být spolu..."
Zní to jako pohádka. Potkali se před šedesáti lety na DAMU, po studiích se vzali a jsou spolu dodnes, i když to neměli často vůbec jednoduché. Když Jana Kačera (79) v 70. letech vyhodili z Činoherního klubu a musel přesídlit do Ostravy, zůstala Nina Divíšková (79) v Praze sama se třemi dcerami Simonou (54), Klárou (52) a Adélou (39) a Kačer za rodinou dojížděl jen na víkendy. Před pěti lety zase museli čelit exekuci, která na ně byla uvalena kvůli dluhu na zdravotním pojištění. Jak všechny životní překážky zvládli? Jak tráví společné chvíle a co je těší? Nejen o tom promluvil Jan Kačer pro Aha! pro ženy…
Pane Kačere, s vaší manželkou, paní Ninou Divíškovou, jste spolu už pěknou řádku let. Čím to je, že vám to klape celý život?
„Se ženou jsme v březnu oslavili šedesát let společného života. Musím říct, že je to zvláštní...“ (směje se)
Proč myslíte?
„Když se člověk žení, tak ho nenapadne, že spolu budete tak dlouho. Já jsem ani netušil, že se dožiju roku dva tisíce! Teď jsem se díval na seriál Impresionisté a tam někdo na stará kolena říkal: Kdybych měl víc času, něco bych ještě napsal. A já nevím, kolik mám ještě času.“
Na podzim sice oslavíte 80. narozeniny, ale jste stále v kondici…
„Když to říkáte! (směje se) Já myslím, že žiju trošku v přesčase. Třeba teď mám zápal plic a měl bych ležet. Jenže pro mě zápal plic je jen epizoda. Beru antibiotika a nesmím pít alkohol, který stejně celý život nepiju. Nikdy jsem nekouřil a jsem abstinent, takže ono je mně těžko něco zakazovat.“
S manželkou jste spolu vydrželi, i když jste to neměli vůbec jednoduché. Jednu chvíli jste museli žít odděleně, vy jste hrál v Ostravě, žena byla s dětmi v Praze. Jak jste to zvládli?
„Slíbili jsme si, že spolu vydržíme. A když jsme jednou něco slíbili, tak to splníme.“
Oba jste už v důchodu. Jak trávíte svůj čas?
„Stáří je mimo jiné o tom, že nemáte program. Nemáte cíl a mnohokrát je ten den pro vás tak vzácný, protože se krátí. Ale mnoho dnů se také prožije pro nic za nic. Jenom takovým tím běžným způsobem – jedením, spaním... Snažíme se proto být spolu kdykoliv a strašně rádi děláme něco společně. Čteme básníčky, zahajujeme výstavy a naplňujeme svůj volný čas. A devadesát procent z toho děláme zadarmo. Já hraju také čtyři dny v měsíci v seriálu, za který jsem vděčný. Jde mi totiž o to, abych mohl být ještě ve styku s lidmi. Bohužel, je zvláštní, že tělo vám odchází dříve než hlava.“
A nechtěli byste si zahrát s manželkou společně?
„To bych rád, jenže to byl nás někdo musel obsadit. Bylo by milé se s ní sejít na jevišti.“
Nebo si můžete hru napsat sám...
„Kdybych teď účelově napsal hru, abychom tam oba dva vynikli, bylo by to vlastně na zakázku a nemyslím, že by to bylo dobré. To víte, že bych měl spoustu nápadů, které by se mohly napsat. Vždyť jsme s manželkou prožili spolu spoustu legrace i tragických věcí. Máme tři děti a devět vnoučat a asi by bylo z čeho čerpat. Ale zatím jsem na to konkrétně nemyslel.“
Celý rozhovor s oblíbeným hercem čtetě v tištěném Aha! pro ženy! V prodeji jen za 7,90 Kč.