Kakaová kráska Lejla Abbasová (35) po rozchodu s Michaelem Kocábem: Žiju trojí život!

Po rozchodu s Michaelem Kocábem prý vůbec o ctitele nouzi nemáte. Píší vám hodně?
„Teď už to má klidnější tendence. Nicméně v mém věku je problém najít si partnera. Buď jsou chlapi zadaní nebo hledají milenku nebo jsou z objektivním důvodů sami. Takže najít takového, který by byl normální a sám, to je nadlidský úkon. A navíc já žiju ve všech ohledech specifický život, takže to není jednoduchý.“
Co si mám představit pod pojmem specifický?
„Žiju de facto trojí život, přičemž jsou pro mne všechny důležité a koexistují spolu. Tedy ten můj mediální, který mě živí, můj osobní, který si hlídám a africký, který mě naplňuje a dává smysl dvěma ostatním. Ne každý je schopný do důsledku pochopit a přijmout, co to znamená v každodenním běhu.“
Jakým způsobem vás muži kontaktují nebo žádají o rande?
„U mě je obrovská výhoda, že nemám Facebook, nemám Instagram, nemám nic, takže mě vlastně nejde tak lehce zkontaktovat. Takže jak na to, vám neprozradím.  Většinou to zkouší přes nadační fond. Jsou to často dost obskurní vyznání, která opírají o můj zájem o Afriku.“
Co je pro vás u mužů zásadní?
„Čím jsem starší, tím je pro mě důležitější smysl pro humor, nadsázka, sebereflexe. Mám pocit, že skeptických, zamračených a depresivních lidí, ač třeba oprávněně, je v Česku víc než dost. Tak proč ho mít ještě doma, že? “

Máte skoro čtyřletého syna Davida. Jaká jste maminka?
„Ten úzkostlivý rodič je u nás Michal. Až s narozením Davida jsem zjistila, jak strašně moc jsem ovlivněná Afrikou. Mám jiný vhled na to, co dítě zvládne, jak moc je schopné být v určitém věku samostatné. Samozřejmě v Africe je to extrém, ale už tříleté dítě je schopné základně se postarat o svého mladšího sourozence. To, že když si hraje na zemi, v bahně nebo si olízne ruce, neznamená, že umře druhý den. Moje výchova je spíš liberální, ale s mantinely.“
Chodí David do školky?
„Chodí do lesní i normální školky. Princip lesní školky je postaven na tom, že děti jsou za jakéhokoliv počasí venku, že v tomhle věku je pro ně důležité učit se poznáním a hrou, ne nadměrným řádem, toho si děti ještě užijí dost a dost. Jde o nestátní zařízení pro děti předškolního věku, stát je bohužel zatím nechce uznat jako oficiální mateřské školky.“
Dovedete si představit, že byste v Africe žila natrvalo?
„Dokážu, ale v jiných podmínkách, než bych byla schopná, když jsem byla mladší. Ted jsem se poprvé dostala do oblasti, kde si dokážu představit být i s Davidem. To je nádherná a bezpečná oblast. Dovedu si představit, že bych tam pracovala a David chodil do školy, do té masajské akademie. V Nairobi ne, tam je to nebezpečný, ale tady ano.“

Dokážete si představit, že byste měla přítele odtamtud?
„Dokážu, je to o osobnosti. Ale naše světy jsou tak odlišný, že to předpokládá obrovskou oběť z jedné nebo druhé strany, změnu životního stylu, životního prostředí. Kdybych tam žila, tak asi jo. Ale jinak nevím. Multikulturní vztahy jsou náročné na kompromisy a ne každý je dokáže odhadnout a poté zvládnout.“

Ale vy jste nedávno životní styl trochu změnila. Začala jste jezdit rally.
„Já už jsem začala asi před dvěma lety a pak jsem měla nucenou pauzu. Ale neřídím, jsem na pozici navigátora. Teď jsem začala znova a strašně mě to chytlo a tak jsme se domluvili s Antonínem Tlusťákem, se kterým jezdím, že tomu dáme nějakou formu. Tonda je náš vicemistr Evropy z roku 2010 a standardně je mezi dvanáctkou nejlepších jezdců.“
Měla jste někdy nějaké nehody?
„Dlouho už jsem žádnou neměla, ale ano nehody byly. Měla jsem jednu hodně špatnou bouračku, ale to jsem byla spolujezdec. Vylítla jsem zadním oknem ve stošedesáti na dálnici. Otočili jsme se několikrát přes střechu a já v jednom z těch kotrmelců vylítla.“
Jaká zranění jste si přivodila?
„Stáli nade mnou všichni svatí. Jak jsem vylítla, nějaký střep mi celé oblečení rozpáral od ramene pod zadek. Takže první svatý přilétl a ráno mě, ač v zimě, oblékl do kožené bundy a sukně, tudíž střep nezajel hlouběji. Druhý svatý zkreslil úsudek řidiči, který jel za námi. Vylétl proti němu »kufr« a on jen proto, že měl strach, že by si o něj mohl rozbít auto, ho objel. Ten kufr jsem byla já. A třetí svatý letěl se mnou, abych dopadla tak, že si jen odrazím, co se dá a zlomím skoro všechna žebra. Ale budu žít..“

Plné znění rozhovoru najdete v sobotním vydání Aha! na str. 8-9!