Roman Turek: Rybí krev? Ani náhodou!

„Jsem dobrák od kosti. Tak si, rybko, plav. Ale koukej mi splnit nějaké přání. Třeba finále. Nebo nejlíp extraligový titul,“ dohodl si Roman Turek s jihočeským kaprem.

Jihočeši, to jsou leklé ryby, prostě studená rybí krev, říká se. Tak tyhle předsudky při setkání s hvězdou českobudějovického hokejového týmu brankářem ROMANEM TURKEM (37) rychle berou za své. Je příjemný, vtipný a pohotový vypravěč. V očích mu stále jiskří. Jenže k jižním Čechám prostě ryby, rybníky a rybáři patří. A tak se »Eda« oblékl do rybářského, chytil keser a v umělé nádrži honil kapry.

Roman Turek je Jihočech jako poleno, původem ze Strakonic. Ovšem hokejový osud ho zavál do Českých Budějovic. Blíž k rozlehlým rybníkům. „Já ale na ryby moc nejsem, nikdy jsem na nich nebyl. Ale počkejte, vlastně ano. Ještě když jsem chytal za St. Louis. S Demitrou a dalšíma jsme si pronajali v Tampě loď a vyrazili,“ osvěžuje si paměť. Výprava skončila fiaskem. „Chytili jsme prdlačku.“

Na ryby nechodí, a jihočeského kapra sní jen o Vánocích. „Měli jste vzít Alťáka, to je rybář,“ zmiňuje svého parťáka Martina Altrichtra, jenž přišel do Budějovic na výpomoc za zraněného Cháberu. „On má i svůj rybník, stejně jako jeho švagr Petr Sailer. Ale ten Alťáka nezve, protože by mu jeho ryby vychytal a nasadil do svýho rybníka,“ směje se Turek, když přichází řeč na rybáře v týmu.

Neloví, ale alespoň je občas jí. „S chutí si dám kapra o Vánocích, jinak ho celej rok mít nemusím. Jím ho jen já s Helenou (manželka), dětem nevoní,“ pokrčí rameny, když přestane honit na sádkách šupináče. Je mu jich tak líto, že by je zabít a porcovat nedokázal. „To dělá děda nebo babička. My už jen smažíme.“ Stačí se na něj podívat, tenhle dobrák by mouše neublížil. „Mouše jo, ty mě občas pěkně štvou,“ říká. A že jich kolem rybníků je!

„Ryby a rybníky, hned se člověku vybaví jižní Čechy. Je to náš symbol. Mám to tady rád, jezdíme s dětmi do zoologický na Hlubokou a pak si obejdeme Bezdrev.“ Také se rád vypraví do Krumlova nebo na Šumavu. „Tam je vždycky čerstvej vzduch,“ vtipkuje a začíná svůj kraj vychvalovat. „Mně se tady líbí, nedokážu si představit, že bych bydlel ve velkém městě. Třeba do Prahy jezdím rád, ale bydlet tam? To ne. Budějovice jsou pro mě ideální město. Můžeš to objet na kole, nejsou tu žádný kopce,“ vyznává se.

Rád se Budějovicemi pochlubí návštěvám ze zámoří, kamarádům, které tam z dob působení v NHL má. „Každému se líbí náměstí, naše chlouba. A krásně se zrekonstruovala Lanovka, pěší zóna od náměstí k nádraží,“ připomíná. Tam by se slavilo. Třeba titul, jenž na jihu nebyl 56 let. „Je jasný, že chceme vyhrát, ale bude to těžké,“ míní před sezonou.

A vůbec, víte, na které pivo nedá »Eda« dopustit? Pochutná si jedině na desítce budvaru...

Kapři se mu smáli...

Se zaujetím si prohlížel šupináče v sádce, okamžitě se pro fotografování nadchl a už se soukal do holínek.
V areálu Rybářství Hluboká, na dohled od zámku, dlouho neměli tak vzácnou návštěvu. Gólman českobudějovických hokejistů Roman Turek tady pózoval jako rybář, jihočeský symbol. „Vybrali jste správně, to je atmosféra jižních Čech,“ zasnil se nostalgicky slavný brankář.

Vklouzl to těžkého gumáku, na hlavu posadil gumový klobouk a už se hrnul mezi tříkilové macky. V sádce speciálně pro focení upustili vodu až na samé dno, a tak kapříkům vyčuhovaly nad hladinou ploutve. „Melou se pěkně. To je fofr jako při přesilovce,“ sledoval Turek udiveně kapří rejdění. Do ruky popadl keser a zalovil u stavidla, kde byla hotová rybí tlačenice. „Jsou nějaký živý, mrskají se pořádně,“ ulevil si, když mu asi pátý kousek vyskočil ze síťky.

Ještě zamíchal podběrákem ve vodě, a zase nic. „Musíte nabírat proti hlavě a hned ven,“ radil pan Chlum, skutečný rybář. „No, se mnou byste tady terno neudělali, všichni by mi uplavali,“ uznal »Eda« Turek. Ještě se naposledy zoufale rozmáchl a jednoho ospalého kapříka udolal. „Doufám, že to bude v sezoně lepší. Že v brance aspoň něco chytnu,“ ucedil a zálibně si svoji trofej prohlédl. „Na Vánoce musíte přijet, nějakého pěkného si vytáhnete,“ zval pan Chlum hokejistu. „Tak to budeme o hladu. Vždyť se mi ti kapři smějí,“ utahoval si ze sebe ještě Turek.

Ještě chvíli pózoval a naháněl kapry. Po půl hodině se ale vysoukal z gumového mundůru a nestačil se divit. Pot z něj jen crčel. „Propocený triko. I šortky,“ koukal na sebe nevěřícně. „To se ani na tréninku tolik nezplavím. Rybářům nezávidím, to radši chytám v bráně,“ uzavřel, když ždímal ponožky.

Autor: Michal Chytil, Jan Uhlík
Foto Aha! – Denisa Hamerníková

6.9.2007

  Zpět